Nejdřív je nutné vyvrátit jednu zafixovanou pověst. Kubánský diktátor Fidel Castro byl prý zaměřený výhradně na blondýnky. To neodpovídá historické skutečnosti. Jednoho dne, v roce 1965, se ho jeho bratr Raúl Castro zeptal, jakou ženu by si přál mít nejraději za milenku. Fidel neváhal ani minutu: „Jacqueline Kennedyovou!“ Bývalá první dáma USA byla jednoznačně bruneta, a nikoli blondýna …
Když dlel Fidel Castro v roce 1972 ve Varšavě, při jednom intimním rozhovoru s členem ústředního výboru polských komunistů, generálem Mieczysławem Moczarem, prý projevil přání důvěrně se seznámit s polskými zpěvačkami Helenou Majdaniecovou a Karin Stanekovou. Obě umělkyně byly rovněž brunety. Jakmile se Majdaniecová dozvěděla, že se o ni diktátor zajímá, odletěla hned prvním letadlem do Paříže, kde zpívala již předtím šansony. Jak to dopadlo se Stanekovou, není dost dobře známo. Když se jí na danou záležitost její fanouškové ve Varšavě a Sopotech ptali, vždy mávla pouze rukou a její verze prý zněla: „Ani by to prakticky nešlo. Měla jsem tenkrát periodu a obzvlášť silný výtok …“
Kompetentní osobou na československém velvyslanectví v Havaně pro zprostředkovávání českých umělkyň do diktátorova soukromí byl patrně syn prezidenta Gustáva Husáka – Ján Husák. Tak například Castrovi měla být ve dnech 28. 7.–5. 8. 1978 nadelegována do jeho postele i Helena Vondráčková. Zpěvačka o tom podává zprávu v knize Milana Caise: Helena o sobě a slavní o Heleně (Praha 1997): „Ján Husák, syn prezidenta Gustáva Husáka, byl tehdy vedoucím československé delegace v Havaně. Když … přijelo před ubytovnu auto a řidič nechal vyvolat mne samotnou, velmi mě to udivilo a současně mi to celé začalo být nějak podezřelé … Auto mě totiž odvezlo do nějaké vily, kde to vypadalo na ‚mejdan pro zvané‘. Pan Husák mi nalil víno a zahájil samomluvu … vymrštila jsem se z křesla a důrazně zavelela: ‚Chci domů!‘ Soudruh Husák byl viditelně překvapen, s něčím takovým nepočítal. Byl zřejmě zvyklý na jiný průběh takových situací. Otráveně a beze slov mne odvezl zpátky na ubytovnu.“
Podle výpovědi důvěrného známého Pilarové, herce a zpěváka karlínského Hudebního divadla René Gabzdyla, přišel kubánský diktátor i v jejím případě zkrátka: „Ona zásadně odmítla se s ním setkat. Prohlásila, že s takovým vousáčem chrápat nebude. Mně osobně řekla, kdyby na ni Castro sáhl, že by se v tu ránu poblila. Prostě nebyl to její typ. Později měla s tímto odmítavým postojem potíže. Zpívat mohla sice nadále i v zahraničí, ale za žádnou cenu ji nechtěli pustit do USA a do Kanady.“
To je pochopitelné. V době stupňování studené války na konci 60. let kdyby Pilarová v New Yorku nebo Montrealu prohlásila: „Nutili mne, abych se s ním vyspala, ale prohlásila jsem, jakmile by na mne ten vousáč sáhl, já bych se poblila …,“ objevil by se výrok na titulních stránkách veškerých amerických a kanadských masmédií. Komunistická část světa by tím utrpěla citelnou ideologickou ránu. Co říci nakonec? Ať brunety, či blondýny, kubánský diktátor Fidel Castro ani u Češek, ani u Polek neuspěl.
