Tři příbuzní badatele Jaroslava Čvančary byli za heydrichiády popraveni, on sám tomuto období věnoval třicet let života a tři rozsáhlé publikace.
Jaká pověst Heydricha před příchodem do Prahy předcházela?
Nikdo o něm tady nic moc nevěděl. Heydrich se coby šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti a Bezpečnostní služby pohyboval spíš v zákulisí německé politiky. Například prostřednictvím československého diplomata v Berlíně Camilla Hoffmanna, jenž mimoděk stanul na šachovnici plné sofistikovaných metod a dezinformačních kampaní, Heydrich poslal československé zpravodajské službě zdánlivé důkazy, -rozuměj padělané dokumenty -, které „usvědčovaly“ sovětského maršála Michaila Tuchačevského a další vysoké sovětské armádní činitele ze spiknutí proti Stalinovi … Netřeba dodávat, jak Stalin tyto „důkazy“ využil.
Heydrich už na schůzce ve Vůdcově hlavním stanu 23. září 1941 předložil přesnou analýzu situace v Protektorátu. Zprávy o sabotážích, stávkách a celkovém nárůstu odbojové činnosti v Protektorátu Hitler nepodceňoval. Domácí i zahraniční odboj byl od napadení Sovětského svazu Německem opět velice činný a mezi obyvatelstvem měl silnou podporu. Když Londýn vyzval k týdennímu bojkotu protektorátního tisku od 14. září 1941, prodej novin se snížil víc jak o polovinu.
Pro motivaci někoho, kdo oddaně sloužil zlu, se zpravidla hledá vysvětlení. U Heydricha to ale na žádné traumatické zážitky z dětství a výraznou charakterovou vadu nevypadá…
Reinhard Tristan Eugen Heydrich se narodil 7.března 1904 do rodiny ředitele konzervatoře v Halle. Měl starší sestru a mladšího bratra. Jeho otec byl operní pěvec a skladatel, jeho matka vyučovala hudbu. Reinhard ve čtyřech letech začal hrát na housle a v šesti na klavír. Ve škole mu šla fyzika a chemie, uměl anglicky, francouzsky a rusky, byl snaživý a soutěživý. Věnoval se šermu. V osmnácti vstoupil do námořnictva. Jeho nadřízeným byl Wilhelm Canaris, pozdější šéf Abwehru, vojenské zpravodajské služby. O devět let později však Heydricha postavili před tribunál. Propustili ho se ztrátou cti a bez výslužného.
Čím se provinil?
Zasnoubil se s Linou von Osten. To by samozřejmě nevadilo, jenže on před tím údajně slíbil sňatek jiné dívce. Zhrzená slečna z bohaté a vážené rodiny to neunesla. Její otec měl jako ředitel loděnice v námořnictvu dobré známé. Trval na tom, aby byl Heydrich postaven před čestný soud. Heydrich se prý před tribunálem choval pohrdavě, začínal mít v námořnictvu dobré postavení, nečekal, že by ho mohli propustit.
K nacistické ideologii ho prý přivedla právě Lina von Osten.
To je možné. Na začátku Heydrichovy nacistické kariéry ale stála Reinhardova matka. Obrátila se na svého příbuzného Karl von Ebersteina, aby pomohl svému kmotřenci, kterému se stala křivda. Eberstein seznámil Heydricha s Himmlerem, jenž bystře rozpoznal, že má před sebou mimořádně schopného muže. Heydrich v srpnu 1931 začal v rámci SS vytvářet bezpečnostní službu, jejímž úkolem mělo být odhalování vnitřních nepřátel. Po čase soustředil ve svých rukách kontrolu nad všemi bezpečnostními silami v zemi.
Líbil se vám jako znalci Sequensův film Atentát?
Režisér Jiří Sequens chystal Atentát od konce padesátých let. Snímek natočil tak, jak ho natočil. Vědomě zvolil "filmové" zpracování Gabčíkova útoku, ač věděl, že je to nesmysl. Diskutovali jsme o tom. Vysvětloval mi, že vyčkávání v zatáčce není akční, takže si díky jeho filmu hodně lidí zafixovalo, že se Gabčík postavil se samopalem před jedoucí Mercedes. Jako člověk z filmařské rodiny jsem dost dobře nechápal, že nenatočil dramatický útěk z místa atentátu. Prostě to ustřihl a nic! Moc se mi ale líbilo, jak tehdy nafilmoval výcvik parašutistů v Británii a hlavně jejich boj s Waffen-SS v kostele Cyrila a Metoděje.
Mně vždycky zarazilo, že Gabčík mluví česky a všichni mají jiná jména.
Sequens změnil jména záměrně. Proč, to mi také není úplně jasné. I epizoda s Canarisem neodpovídá pravdě. Co se týká Josefa Gabčíka, ten uměl česky velmi dobře. Trval dokonce na tom, aby se jeho křestní jméno psalo jako Josef a nikoliv slovensky Jozef. „Josef Gabčík“ je napsáno i v jeho vojenské knížce. To není chyba. Cítil se jako Čechoslovák. Takže, prosím, pišme správně - Josef Gabčík.
Rozhovor s Jaroslavem Čvančarou najdete v novém Reflexu.
