Bouře kolem platů lékařů ještě nekončí. Odboráři v bílých pláštích se pořád přou s vládou o své platy. Přitom ale uniká podstata problému – a tou je zásadní reforma zdravotnictví, ke které se ani politici, ani lékaři za posledních dvacet let nedopracovali. Místo platů by se mělo současně diskutovat i o těchto otázkách:
1. Kdy bude konečně reformovaný polosocialistický zdravotní systém, který u nás pořád přetrvává?
2. Kdy bude konečně jasně definováno, co má být v péči o zdraví standardem pro všechny a co bude považováno za nadstandard?
3. Kdy začnou konečně zdravotní pojišťovny důsledně kontrolovat miliardy korun, které proudí (a někdy končí v černých dírách) nemocnicemi?
4. Kdy se bude moci konečně každý, kdo bude chtít, svobodně a podle zákona rozhodnout, zda si chce připlatit za některé zákroky (formou připojištění a při dodržení základů solidárnosti v systému), a vymýtí se tím částečně úplatky doktorům?
5. Kdy konečně přestanou lékaři (samozřejmě jsou to jen někteří) pracovat v žoldu farmaceutických firem a společností vyrábějících nejrůznější medicínské přístroje a zařízení?
6. Kdy se konečně začnou někteří lékaři chovat k pacientům jako ke svým zákazníkům, kteří je platí?
7. Kdy konečně přestanou schopní lékaři a vedení nemocnic obhajovat málo schopné lékaře?
8. Kdy konečně skončí povyšování některých (upozorňuji jen některých) lékařů nad pacienty?
10. Kdy konečně všichni přiznají, že zdravotnictví u nás není vůbec zadarmo, protože platíme ze zákona pojištění?
