Lékaři hrozící odchodem z veřejných nemocnic to nakonec dokázali: sami sebe zdiskreditovali hůř, než by to za tři milióny korun svedl i jejich najatý mediální hasič Jiří Hrabovský.
Několik měsíců nás necelé čtyři tisíce doktorů s odborářským bossem Martinem Engelem v čele přesvědčují, že si nedělají legraci: stát si jich neváží a na platy jim posílá nestoudně málo z našich zdravotních daní; v průměru bohatě přes čtyřicet tisíc měsíčně, tedy dvojnásobek průměrné mzdy, zatímco oni sami se cení někde kolem sedmdesáti tisíc korun. Proto odejdou. Nejradši do bohatého západního světa, kde je ocení. Začátkem roku podali hrdinně výpovědi.
Nyní, když ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) našel zázračně ve zdravotním systému dvě miliardy, aniž by zatím dvě miliardy kdekoli ušetřil, přišli lékaři s novým požadavkem: všechny do jednoho je nemocnice musí zase vzít zpátky. Bylo to celé přece jen legrace, ve skutečnosti nikdy odcházet nechtěli; ostatně většina z nich, třeba ti z Moravy, neumí pořádně ani česky. Natož německy či anglicky, aby věděli, koho a kde mají v cizině operovat. Zpět je někde nechtějí ani naše veřejné nemocnice.
Je to vlastně ironie: lékaři, kteří se tak rádi ohánějí výlučností svého řemesla - hlavně když jde o peníze, si pro svou výhružku nikdy nezískali veřejnost; nepodporuje je ani pětina lidí, tristně málo. Možná i proto, že šli od začátku tak nepokrytě jen po penězích a nemaskovali se i něčím ušlechtilejším, třeba lepší péčí. Navíc s vydíráním vyrukovali v ekonomicky velmi nevhodné době, kdy to nedělají ani železničáři.
Jedno se ale lékařům přece jen povedlo: příště už jim nebude věřit vůbec nikdo. A třeba jim zrovna nepůjde jen o peníze!
