Liou Sia-pao

Liou Sia-pao Zdroj: ČTK

Čína se v případě Nobelovy ceny míru zachovala jako staromódní bolševik

„Nebudeme měnit svoji politiku kvůli frašce, kterou sehrálo pár klaunů,“ tak komentovala mluvčí čínského ministerstva zahraničí Ťian Ťü ceremonii udělování Nobelovy ceny míru čínskému disidentovi Liou Sia-paovi. Toho režim v Peking vězní a nikomu z příbuzných nedovolil v pátek cenu v norském Oslu převzít. Jako staromódní bolševický klaun se ale v tomto případě chová právě Čína.

Země, které je lídrem průmyslového rozvoje světa, stát, jenž více a více ovlivňuje chod celé planety, se nedokázal vyrovnat s tím, že tentokrát Nobelova cena (na rozdíl od loňského udělení nic nedělajícímu Baracku Obamovi) skončila ve správných rukou. Podle komunistického režimu nejlidnatější země světa ale nejsou ruce správné, pokud jsou čínské.

 

Je zvláštní, že Čínu, která je dnes už tak nesmírně sebevědomá v mnoha ohledech, přivádí k nepříčetnosti jedno ocenění. A přivedlo ji až tak daleko, že začala světu (včetně České republiky) vyhrožovat. Bohužel nátlaku ustoupila včera až třetina zemí, jež mají své ambasády v Oslu. Na předávání Nobelovy ceny míru nepřišly. Jejich místo zůstalo prázdné stejně jako místo Liou Sia-paa. Navíc celkově kolem 100 zemí vyjádřilo souhlas s čínským nedemokratickým postojem. Třeba i „američtí“ spojenci, jako Irák, Afghánistán, Saúdská Arábie a Pákistán.

 

 

Klaunovství u toho všeho pak prokázala čínská vládní propaganda, která ve čtvrtek předala svoji antinobelovskou cenu, a to Konfuciovu mírovou cenu. Prvním držitelem je bývalý tchajwanský viceprezident Lien Čan. Opravdu směšná akce.

 

Čínské výhrady v souvislosti s Nobelovou cenou míru jsou ale vážné, protože pekingská vláda vše považuje za spiknutí proti ní. A je téměř jisté, že se pomstí. Jedním z prvních na „odstřel“ bude Česko. Liou Sia-paa totiž navrhli na „nobelovku“ čeští poslanci a senátoři. Můžeme si být jisti, že pokud se v blízké době objeví možnost nějakého většího obchodu české firmy s Čínou, nedopadne to dobře.

 

 

V tom je síla pekingského režimu skutečně obrovská, aby se tak stalo. Současně to odhaluje jeho slabost a určitou nejistotu v tom, co v oblasti politiky a lidských práv dělá.