Z průzkumu například vyplynulo, že znalosti českých dětí se v posledních letech zhoršily nejvíc ze všech srovnávaných zemí. Čtenářské dovednosti našich žáků jsou podprůměrné, v matematice a přírodních vědách jsou děti průměrné. Největší problémy mají české děti s kritickým posouzením textu. "V rozmezí devíti let (2000-2009) se v České republice rapidně zmenšil počet žáků, kteří uvedli, že čtou denně nějakou dobu pro radost," uvádí zpráva. V matematice se však od roku 2003 zhoršily nejvíce ze všech zemí. V přírodních vědách byl propad českých žáků od roku 2006 druhý největší.
Není žádným překvapením, že řebříčkům zemí s lepšími školami a lepšími výsledky žáků dominují asijští tygři (Jižní Korea, Singapur, Hongkong, Japonsko, ale už i některé oblasti Číny, například Šanghaj). Rodiče tam často investují úplně všechno (u nás jde více peněz na alkohol či cigarety), jen aby jejich dítě mělo výborné vzdělání, které pak přináší výhodnější práci. Podobně dobré výsledky mají skandinávské státy a tradičně Kanada, Nizozemsko či Nový Zéland. Přidává se například Estonsko. Všechno jsou to země, které vzdělání a vzdělávání považují za investici do budoucího rozvoje země. U nás se o tom jen hovoří, před volbami strany vše slibují, pak skoro nic nedělají.
Čeští školáci se umísťují mezi vyspělými zeměmi na konci tabulek i v těchto „disciplínách“: Žáci neposlouchají, co učitel říká. Ve třídě je hluk a nepořádek. Učitel musí dlouho čekat, než se žáci utiší. Žáci nedokáží dobře pracovat. Žáci začínají pracovat až dlouho po začátku hodiny.
