Anička Janatková

Anička Janatková Zdroj: Archív

Česká policie devianty toleruje, říká přední sexuoložka

„Mě jako lékařku, která víc než deset roků léčí devianty, jednoznačně napadá, že to udělal deviant ,“ říká v novém Reflexu primářka sexuologie Psychiatrické léčebny Havlíčkův brod Želmíra Herrová.

„Uviděl krásné děvčátko, které je tak trochu slečna, s něžnou tvářičkou, široko daleko nebylo nic, co by vyrušilo aktivaci sexuálního motivačního systému, jenž u deviantů startuje z nuly a bez motivace,“ popisuje lékařka možný průběh zločinu, kterým už tři týdny žije pražská Troja.

 

Policie stále pracuje se dvěma verzemi – únosem nebo násilným trestným činem – a objevují se čím dále častější kritiky z různých stran, že vyšetřování od počátku zanedbala. Včera prohledávaly policejní čluny a atestovaní psi Vltavu.

 

Želmíra Herrová se podle vlastní zkušenosti, již v rozhovoru pro nové číslo Reflexu líčí, domnívá, že podstatný podíl na podobných situacích bohužel nese laxnost policie.

 

Jak to, že těžcí devianti, o jakých tu mluvíme, chodí mezi námi po ulici? Nikdo je nepozná, neodhadne, systém nezachytí?

Podívejte, mám v léčebně případ pacienta, kterého držím v detenční léčbě (proti vůli pacienta, pozn. autorky). Souložil s dívkou – dítětem — a při tom ji, jak se přiznal ex post, dusil. Pak rozesílal dalším dětem esemesky, že je unese a znásilní. Jednou poslal takovou esemesku chlapci, jehož rodiče to konečně nahlásili. Ve zkráceném řízení dostal dva měsíce podmínku na půl roku. Potom číhával s otevřeným poklopcem v podchodu na osmi- a devítileté školačky. Jejich rodiče to zase nahlásili policii. Policajt se tam vydal, zeptal se, cože tam dělá, a on mu řekl: „Já tady čekám na kamaráda.“ S otevřeným poklopcem! A policajta to uklidnilo a zase se odebral do kanceláře.

 

Tak to opravdu chodí? Jak se k vám pak takový člověk vlastně dostane, když to nikdo nešetří, protože je to policii jedno?

K nám se dostal jen proto, že někde na malé psychiatrii ve východních Čechách, kam ho přivezli pod vlivem drog, vykřikoval, že se chce zabít, protože se mu líbí malé holčičky. Hlásila jsem celý ten případ policii a ta neudělala nic. Státní zástupce v České Třebové také nic, státní zástupce v Havlíčkově Brodě – nic. Psala jsem na všechny strany: prosím Vás, je nutné nařídit ochrannou léčbu, je velmi nebezpečný, držím ho v blázinci na vlastní triko. Nikdo doteď neudělal nic. Jedině možná ještě nakonec dostanu důtku, nebo ještě lépe — pokutu.

 

Takže je to náhoda, že je tenhle deviant pod zámkem. A možná dočasná náhoda.

Ano, náhoda. A úplná sranda nastane, až přijde nějaký soudní znalec diletant a řekne, že k nám ten člověk nepatří, že je v pořádku, a já jsem v tu ránu odstavená a nemůžu dělat nic. Budu ho muset pustit mezi lidi a já jsem si přitom stoprocentně jistá, že je velmi nebezpečný.

 

Želmíra HerrováŽelmíra Herrová|Stanislav Krupař

ŽELMÍRA HERROVÁ, přední česká sexuoložka a deviantoložka. Léčbou deviací se zabývá déle než deset let. Zajímá se o evoluční psychologii s důrazem na hledání způsobu, jak se vyrovnat se sexuálním zaměřením a nikomu neublížit. Je primářkou sexuologického oddělení Psychiatrické léčebny Havlíčkův Brod. Pavilon 11, oddělení doktorky Herrové, zahrnuje 26 lůžek, má diagnostickou a léčebnou část. Pacient se tu naučí rozpoznat svoji deviantní sexualitu a učí se, jak s ní žít v mezích zákona. V krajních případech a výhradně se souhlasem pacienta zahrnuje sexuologická terapie i kastraci.

 

Rozhovor Pavlíny Wolfové s deviantoložkou Želmírou Herrovou, jež se už deset let zabývá výhradně tímto oborem, si přečtěte v novém čísle Reflexu (44/2010).