Horníky, kteří jsou uvězněni v jihoamerickém podzemí od 5. srpna, má na povrch dostat speciální kabina, která k nim bude spuštěna vyhloubenou a rozšířenou šachtou. Pokud bude nutné šachtu vyztužit vniřním pláštěm, protáhne se záchrana o dalších deset dní - v případě, že by se pokračovalo bez pláště, mohli by se horníci dostat na denní světlo už o víkendu.
Dlouhotrvající drama, které je vyprávěno napříč spektrem světových médií, tak vstupuje možná do posledního dějství. Od momentu, kdy se z podzemí dostala na povrch první zpráva na ušmudlaném papíru, která svědčila o tom, že ztracení horníci jsou naživu, i od chvíle, kdy speciální kamera poprvé přinesla záběry tváří podzemních trosečníků, se z incidentu v Jižní Americe stala globální story. Potenciál příběhu je neodolatelný - v časech, kdy jsme na tom s velkými příběhy tak bídně, že musíme zavírat lidi do uzavřených míst sami (v bizarních reality shows typu Big Brother, který v současné době zažívá v Americe renesanci), se do televize a na stránky novin dostala skutečná reality show, ve které slovo "reality" po dlouhé době zase není úplná lež.
Co člověka na dramatu chilských horníků oslovuje? Jednak je fajn zase jednou fandit někomu jinému, než opáleným chlapcům v dresech týmu, který se snaží dopravit merunu mezi dvě tyče a pobírá za to milionový plat. Jednak je téměř neuvěřitelné, co se zatím stačilo rozpoutat na povrchu nad zavaleným dolem - tam, kde se k podpoře horníků sešly jak jejich rodiny, tak jejich milenky a v některých případech se vůbec poprvé dozvěděly o své vzájemné existenci. Ale hlavně je povzbuzující sledovat úsilí odborníků z celého světa, které má zase jednou skutečný cíl, nepohybuje se v oblacích charitativního abstraktna a usiluje o konkrétní záchranu konkrétních lidí.
Odborníci z NASA radí horníkům, jak spolu přežít ve stísněném podzemí, odborníci z PR je připravují na to, jak přežít v mediální smršti, která je čeká na povrchu. Když dokážeme využít vědomosti, s nimiž dobýváme vesmír, půl kilometru pod zemským povrchem (jako NASA) a umění toho, jak lidi tahat za nos, abychom pomohli trosečníkům přežít v mediálním světě (jako šíbři z PR), možná to s námi ještě není tak špatné a dokážeme usilovat o něco, co má smysl. Abychom s tím ale začali, potřebujeme krizi.
Zaujal vás článek? Hlasujte pro nás v Křišťálové Lupě 2010. Děkujeme.
