Fotografie

Fotografie Zdroj: internal

Řádění českých exekutorů nemá v Evropě obdoby

Zdá se, jako by exekutorská instituce byla posedlá tropickým amokem. Vrhá se na své oběti a nezná slitování. Podívejme se na hrůzostrašné statistiky. V roce 2008 bylo v ČR provedeno celkem 428 000 exekucí. V roce 2009 dosáhl jejich počet již neuvěřitelných 554 tisíc. Koncem roku 2010 se počítá s tím, že exekutorské zásahy přesáhnou hranici 700 tisíc.

 

Ačkoliv se komunistický režim zhroutil již v roce 1989, exekutorské úřady začaly působit až v roce 2001. K čemu sloužila tato tajuplná dvanáctiletá přestávka, nikdo neví. Na rozdíl od ostatních evropských států český národ patrně žádné exekutory nepotřeboval. Svědčí to o jeho demokratické vyspělosti a zralosti. Svědčí to o morální nadřazenosti Čechů nad jejich evropskými sousedy.

 

V roce 2001 si patrně nějaký pomatenec řekl: „Když už na této planetě mají všichni exekutory, tak my také! A basta!“ Z jakého modelu se tehdy vycházelo, není zcela jasné. Každopádně nastalo zběsilé tažení a drancování. V letech 2001 až 2008 bylo provedeno celkem 1 934 000 exekucí a v roce 2009 byla již překročena hranice dvou miliónů. Zde není něco v pořádku nikoli s postiženými občany, nýbrž s exekutory. Nevylučoval bych, že výše uvedená instituce byla zřízena proto, neboť se asi nevědělo kam s nepoužitelnými právníky.

 

Ve všech vyspělých demokraciích západní Evropy se nesmějí exekučně zabavovat: televizory, rádia, nahrávací zařízení, nábytek, automobily, počítače a jiná digitální technika, pakliže postižený prokáže, že to vše k normálnímu civilizovanému životu občana demokratického státu 21. století potřebuje. Tyto předměty mohou být zabaveny pouze tehdy, když je dotyčný má v držení a nezaplatil je. Jsou mu prostě odebrány a vráceny majiteli. Nemůže však někdo brát váš vlastní majetek a dávat ho někomu jinému anebo ho za tímto účelem zpeněžit.

 

To českého exekutora nezajímá. Justiční stát (opak státu právního) ho vyzbrojil takovými pravomocemi, že by mu to záviděl snad i Stalin (viz k tomu „Jak legálně ukrást hrady a zámky“, blog Aktuálně.cz, 17. 6. 2010, tak jako „Spirit národa proti táborské justici“, blog Aktuálně.cz., 15. 8. 2010). Zůstanete-li dlužni někde peníze, přijde český exekutor a začne vám krást vaše osobní věci, které máte po prababičce, dědečkovi a zemřelém manželovi, ačkoli za tyto peníze ony předměty prokazatelně pořízeny nebyly. Je to asi tak, jako byste nahlásili na policejní stanici odcizení svého auta a dotyčný policista by vám obratem ruky ukradl na parkovišti jiné s tvrzením, že tím je vaše škoda vykompenzována.

 

To je možné jen ve státě justičním. Právní stát na rozdíl od justičního garantuje nedotknutelnost cizího majetku. Exekutor vám nemůže brát něco, čeho jste výlučným majitelem pouze vy, aby tím vykompenzoval škodu jiného. V takovém případě jde o hanebnou krádež. Justiční stát ji nejen toleruje, nýbrž dokonce nařizuje. Proto dochází k exekutorskému běsnění, jímž byly do dnešního dne postiženy již přes dva milióny občanů České republiky.

 

Obrana proti exekučnímu šílenství je velmi nesnadná. Jistý občan z Prahy 4 se bránil proti údajnému dluhu ve výši 1008 Kč, a nejenže nic nepořídil, ale jeho náklady navíc vyrostly až na 21 000 Kč. Ona hanebná částka se skládá z následujících položek: Údajný „dluh“ = 1008,– Kč. Poplatek exekutorovi = 6500,– Kč. Poplatek advokátovi = 10 200,– Kč a DPH 3137,– Kč. V které civilizované zemi světa vzrostou náklady na úhradu, jež dosahují až dvacetinásobku původní hodnoty dané věci!? Takovéto praktiky jsou přece zralé na psychiatrickou kliniku! Nebo dokonce na svěrací kazajku!

 

Vezměme si nyní jako příklad Spojené království. Tam se exekutor jmenuje daleko lidštěji „County court bailiffs“. Do češtiny asi jako „ručitel soudu okresního hrabství“. Soud vás odsoudí k tomu, abyste vrátili televizní přijímač, který jste nezaplatili. County court bailiffs se k vám dostaví, vidí televizor a ptá se vás: „Proč jste si vzal televizor na splátky, když nemáte zaměstnání? Věděl o tom ten prodavač, že jste bez práce?“ Vaše odpověď: „Řekl jsem mu: Sire, nemám práci, ale hledám si nějaké místo. Přesto jsem mu slíbil, že splátky budu platit.“ Reakce britského County court bailiffs? „Pakliže někdo někomu něco předává do vlastnictví, ačkoli zakalkuloval, že dotyčný to nemůže nebo nebude moci zaplatit, jedná se o dar. A dary se nevracejí! Můžete si televizor ponechat.“

 

Kdy se český exekutor stane takovýmto County court bailiffsem? Kdy se stane český justiční stát státem právním? Bude to ještě hodně dlouho trvat?