„Zima v Edmontonu trvá půl roku. První vánici můžete zažít už v září a ta pravá zima přichází koncem října,“ vzpomíná Jana Marešová (28). „Jak ji přežít, to je při hovoru s domácími častým tématem. Lidé se trumfují, kdo zažil nejnižší teplotu/nejhorší vánici/nejdelší zimu, a se zájmem pozorují zděšené reakce nových příchozích.“
Specializuji se na současnou literaturu prvních národů Kanady a jako možnost k vycestování jsem využila nabídku ročního pobytu na University of Alberta v Edmontonu, s plným stipendiem od Wirthova institutu.
Náplní ročního stipendia byl můj doktorský výzkum plus organizace akcí pořádaných institutem. V zadání bylo také udržování kontaktů s českými emigranty a jejich dospělými potomky, jimž jsem pomáhala osvěžit zapomenutou češtinu.
DŽÍNY NESTAČÍ
Edmonton leží v provincii Alberta a nejde zrovna o město, které by milovníky kultury hýčkalo přehršlí kulturních událostí světové úrovně. Zlí jazykové městu přezdívají Deadmonton, protože se tam oproti Vancouveru nebo Torontu vlastně skoro nic neděje. Nejvíc to na člověka dolehne v zimě. Ta je ostrá, ale člověk si kupodivu zvykne. Já po čase hodnotila teplotu jen skrze oblečení. Bez podvlíkaček můžete do minus deseti, s nimi do minus dvaceti. Třetí stupeň představují podvlíkačky, a ještě lyžařské kalhoty navrch přes džíny.
Na druhé straně, leckdy do mrazu vůbec nemusíte, využijete pedways, podzemní i nadzemní kryté cesty spojující zastávky metra i důležité budovy v centru. Třeba při nákupech můžete střed města celý projít, aniž byste vystrčili nos ven.
DO OBCHODU S MAPOU
Na rozdíl od nás není zima v Edmontonu šedivá. Město patří k nejslunečnějším v Kanadě, což pomáhá udržet dobrou náladu, i když už pátý měsíc oblékáte zimní kabát. Odměnou je pak léto, taktéž plné slunce, s báječně dlouhými dny a nepříliš častými přeháňkami.
Milovníci oper a podobných kratochvílí trochu strádají. Zato je Edmonton ideální destinace pro sportovně založené jedince stejně jako pro všechny, kteří ocení lidmi téměř nenarušenou přírodu v okolí. Zážitkem je i Muttart Conservatory, botanická zahrada ve čtyřech modře podsvícených pyramidách. Kdo chce zažít něco z atmosféry Divokého západu, neměl by vynechat Fort Edmonton Park, rekonstrukci dobové obchodní tvrze a westernového městečka. Pokud žijete nákupy, k dispozici je West Edmonton Mall, největší nákupní centrum v celé Severní Americe. U vchodu si nezapomeňte vzít mapku, jinak se ztratíte.
ZAPOMEŇTE NA KNEDLÍKY
Zajímají vás kanadské speciality? I tady máte smůlu. Za jediné kanadské národní jídlo, lze-li to jídlem nazvat, se považuje poutine – jde o hranolky posypané sýrem a přelité omáčkou. Na druhé straně najdete v Edmontonu celý kulinářský svět, od amerických burgeroven přes vietnamské a východoindické restaurace až k ukrajinským či karibským bufetům.
Díky středoevropské knedlíkové mysli mi chvíli trvalo, než jsem se odvážila všechno vyzkoušet, ale vrátila jsem se jako fanynka indického butter chicken, mexických tacos a thajských kari.
Užila jsem si i Heritage Days (Dny kulturního dědictví), jež se v Edmontonu konají vždy první srpnový víkend v Hawrelakově parku. Ve zhruba šesti desítkách stanů se tam různé kultury prezentují tradičními výrobky, a hlavně jídlem, které připravují přímo lidé z těchto komunit.
V KRVI ANO, V AUTĚ NE
Co přijde našinci v provincii Alberta dost nepochopitelné, to je tamější prudérní vztah k alkoholu. Že si v supermarketu pivo nekoupíte, celkem nevadí. Stačí zajít do liquor store, jenž bývá zpravidla hned vedle. Hůř si člověk zvyká na zákaz pití alkoholu na veřejnosti. Dali byste si pivo v parku, při venkovním grilování s přáteli nebo na rockovém koncertě? Zapomeňte. Na festivalech ho dostanete, ale musíte s kelímkem zůstat ve vyhrazené zóně.
Je zvláštní, že v provincii s tak obezřetným vztahem k pití není nulová tolerance alkoholu pro řidiče. Hranicí je půl promile, což je jedno pivo nebo drink. Poněkud absurdní mi pak přišlo pravidlo, že v kabině auta nesmí být žádný alkoholický nápoj, byť v zavřené láhvi. V krvi ho mít můžete, a v autě ne? Příjemné je, že ve většině klubů stačí přijít k baru s tím, že jste řidič, a dostanete kolu nebo něco podobného zdarma.
JSTE O.K.?
Čím jsou Kanaďané typičtí? Vášní pro výlety do přírody a kempování. Podobně jako tamější zima také kanadská divočina je vděčným tématem hovoru a lidé se předhánějí, kdo viděl největšího losa, kdo potkal v horách nejvíc medvědů a komu nejhlasitěji vyjí kojoti v lesíku za domem. Edmonton má pro objevování divočiny výhodnou polohu, ve městě běhají i sněžní zajíci a v okolí narazíte i na bizony. V národním parku Elk Island, vzdáleném sotva hodinu jízdy od města, jsou jich stovky. Některé můžete sledovat přímo z auta, pasou se nebo polehávají hned u silnice.
Oproti našincům jsou Kanaďané ochotnější a přátelštější. Aniž by vás kdy předtím viděli, neváhají nabídnout pomoc. S nalezením adresy, se spadlým řetězem kola, s formulářem na úřadě, se zbožím v obchodě. Ani se nemusíte na něco ptát. Stačí se zatvářit zmateně nebo ztraceně a ptají se sami. Jste O.K.?
Středoevropana, který je zvyklý hledět si svého a do ničeho se nemotat, leckdy tato míra zájmu vyvede z míry. Jednou jsem se vracela z projížďky na kole a nějaká paní se mě zeptala, jestli jsem O.K., zrovna ve chvíli, když jsem kolo celá rudá a zpocená tlačila do kopce. Jasně že bych byla víc O.K., kdyby tu ten kopec nebyl!
