I sloupek si občas potřebuje odpočinout od seriózností, z nichž by se dala udělat sranda, na frivolitách, které se musí brát vážně. Jako třeba česká garganistika.
Co to je? To jsou ty tisíce, které objevily italské Gargano jako lepší variantu Chorvatska. Taky se k ní jako k Chorvatsku chovají. Dojedou, zalehnou, čvachtají se, zabrblají, kolika Čechům se tu už nelze vyhnout, nakoupí trochu olivového oleje, sbalí a odjedou. A unikne jim, že byli jen pár desítek kilometrů od úplně jiné varianty italské kultury, než jakou zahlédli cestou sem a zpět.
Ty rozšafné plážičky Gargana jsou jen špičkou 400 km dlouhého regionu Apulie, bizarního koktejlu antického Řecka a Říma, Byzance, Normanů, Švábů, Saracénů, Turků a Španělů, kteří zde zanechali stopy architektonické a kulinární.
Když nezvládáte sjet úplně dolů k Otrantu, zobněte si aspoň o pár desítek kilometrů od Gargana přímořského městečka Barletta, kde vedle normanské pevnosti, románské katedrály, pětikilometrové pláže krášlené obikinovanými snědými tělíčky najdete taky kulinární překvapení v podobě restaurace pojmenované „95“, rozlezlé po náměstíčku naproti De Nittisovu muzeu.
Vcucnou vás do ní na inzerovaný mořský vlk v mandlové krustě a červená škorpiónová ryba. Než je stačíte objednat, vnutí se vám koncert předkrmů, jako carpaccio z mečouna, filátko pražmy smažené v nitkovitých nudličkách do tvaru hnízda, černé sépiové rizoto s drcenými mandlemi, měkké chobotničí chapadélko tvaru štíhlé rybičky, hromádka kozí ricotty, bramborovo-olivovo-baklažánový koláček, vše chucené neznámými vonnými bylinkami. Je těch předkrmů osm. Vytouženého omandlovaného vlka zvládáte s rozkoší, ale námahou. Škorpiónku napřesrok. S vínem a vodou necelých třicet eur na hlavu. Dá se to někde přetrumfnout?
BENJAMIN KURAS(70) je česko-britský spisovatel, dramatik, překladatel a publicista. V roce 1968 emigroval do Velké Británie. Je autorem více než 20 knih a několika divadelních her. Původně jeho text vyšel v tištěné verzi Reflexu č.36/2014.
