Berlín je velké, ale nijak uspěchané město. Na rozdíl od Prahy v něm obyvatelé mají k dispozici víc míst k odpočinku.

Berlín je velké, ale nijak uspěchané město. Na rozdíl od Prahy v něm obyvatelé mají k dispozici víc míst k odpočinku. Zdroj: Lenka Pospíšilová

Lenka Pospíšilová: Největší problém města jsou přistěhovalci
Berlín cyklistům přeje, ale jejich kola často  připomínají minulé století
2
Fotogalerie

Duha v ulicích

„V Německu musí mít bicykl dynamo – zdroj světla nezávislý na baterii. A všichni ho taky mají, ať to na kole vypadá jakkoli,“ tvrdí Lenka Pospíšilová (24). „Povinný je i zvonek a policie vybavení kontroluje.“

Na praxi do Berlína jsem se vydala jako studentka germanistiky. Místo, které by mě zajímalo a bavilo, jsem hledala dost dlouho, ale nakonec mě přijali v Českém centru, kde jsem překládala a pomáhala s organizováním kulturních akcí. Plat jsem tam nedostávala, ale místo něj jsem brala finanční podporu v rámci programu Erasmus.

Stipendium mi pokrylo zhruba třetinu nákladů (jen pokoj ve sdíleném bytě v centru Berlína stál čtyři sta dvacet eur měsíčně), ale něco jsem měla našetřeno a brzy jsem si začala přivydělávat výukou češtiny. Za tuhle práci se platí opravdu dobře (třicet eur za hodinu), ať už se váš klient učí z nostalgie kvůli českým předkům, nebo přichází s Čechy do styku pracovně, třeba v cestovce.

MULTI-KULTI TOWN

Berlín není typické německé město a Berlíňan také není typický Němec. Víc než polovina obyvatel nebo jejich předků pochází odjinud. Svéráznou kapitolou jsou Turci. Nejvíc je jich ve čtvrti Kreuzberg, ale vidět jsou všude. Jestliže dřív člověk našel v Berlíně pomalu na každém rohu stánek s currywursty, teď si může vybrat ze stejně husté sítě Dönner Kebabů, které už obratem pokořily i McDonald’s.

Turci v Berlíně jsou přitom většinou ortodoxnější než ti v Turecku. Jejich ženy chodí často zahalené a jejich integrace je v nedohlednu, protože povinné zkoušky z jazyka jsou tak nenáročné, že je složíte, aniž byste německy uměli. Stačí se naučit pár otázek, jež jsou na internetu.

Další významnou diskutabilní menšinou jsou Poláci. Ani ti se do němčiny nehrnou (do našeho bytu chodila uklízečka, která neuměla německy ani slovo) a je s nimi spojována pouliční kriminalita, především krádeže aut. Kolují o tom už i vtipy. Třeba reklama: Přijeďte do Polska, vaše auto už tam je!

Na druhé straně má multikulturní prostředí Berlína i pozitivní efekt. Němci jsou tu liberálnější než jinde. Třeba homosexuálové tam nebudí zdaleka takový rozruch jako u nás, o jiných částech Německa ani nemluvě. V Berlíně se spolu klidně vodí za ruce nebo nosí brašny s nalepeným logem duhy, která je mezinárodním symbolem jejich sexuální orientace, a nikdo se na ně nedívá skrz prsty.

Ruku v ruce s liberálností jde v Berlíně i ochota přispět na lepší život méně šťastným bližním. Svědčí o tom všudypřítomné kontejnery označené názvem neziskové organizace Humana. Slouží pro oblečení, které už majitelé nepotřebují. Po vyprání ho pak Humana rozváží do sítě svých obchodů, kde se levně prodává. Výtěžek jde na pomoc rozvojovým zemím a není malý – Berlíňané tyto obchody dost zásobují a také v nich rádi nakupují, nijak se za to nestydí.

ZNÁTE SMETANU?

K našincům si Němci zpočátku drží odstup, ale pak jsou velmi přátelští. Zajímají se hlavně o naši kulturu, ovšem někdy jejich zvědavost napovídá, že u nich pořád máme nálepku zaostalého postkomunistického státečku. „Máte u vás taky smetanu?“ ptala se mě například jedna ze spolubydlících.

Celkem jsme v bytě byly čtyři. Kromě mě ještě jedna mladá holka, Anna Mandl, a pak Sigi s Hardou, dvě lesbičky, řádně oddané, jimž bylo přes čtyřicet. Sdílené bydlení je v Německu hodně populární a já díky tomu mohla pozorovat, v čem všem se berlínská domácnost liší od té naší.
Především je tu důraz na ekologii. Slovo öko je v Berlíně jedno z nejužívanějších. V našem bytě jsme zásadně praly jen v ÖKO-pracím prášku a nádobí myly ÖKO-jarem. Také jsme všechno třídily – papíry, plasty, sklo, bioodpad. Po čase jsme však zjistily, že naše polská uklízečka stejně všechny koše sesypávala do jednoho pytle, aby nemusela k popelnicím nadvakrát (kromě toho jsme zjistily, že fláká i ten úklid, a tak nakonec dostala padáka). Taky jsme pilně recyklovaly jako všichni Němci. Záloha pětadvacet centů na PET láhev je sice slušná motivace, ale vracely se i skleněné láhve s nižší zálohou.

Další oblíbené slovo je demo – zkratka pro demonstrace. V Berlíně se demonstruje proti něčemu téměř každý den, ať už je to reakce na nějaké tvrzení politiků, nebo třeba manifestace za rovná práva žen. Svoboda názoru se projevuje opravdu značně. Není výjimkou vidět s transparentem v ruce i starší ročníky a nejde jen o pomatené jednotlivce. Před Spolkovým sněmem se takhle srocují celé skupiny.

PRÁCE A SPORT

Na rozdíl od nás Němci pracují až do večera. Nejčastěji totiž začínají až kolem desáté dopoledne. Také jsou svědomitější, snad až příliš. Mé spolubydlící si například každé ráno napsaly „to-do-list“ (papírek s úkoly na celý den), pak si body očíslovaly podle důležitosti a během dne odškrtávaly, co mají splněno. Podle toho, co všechno (a jak) zvládly, se často odvíjela i jejich nálada.

Obrazem disciplíny, přesnosti a organizovanosti byly i Christina a Katharina, mé dvě vedoucí v Českém centru. Všechno mělo své místo, na všechno byl konkrétní mustr. Zpočátku mi to přišlo strašně nepraktické, když ale člověk do systému pronikne, objeví, jak je vše přehledné. Výjimkou z německé důslednosti jsou obědové pauzy. Když jsem si vymezenou půlhodinu protáhla, nikdo to neřešil.

Neděle je čas odpočinku, dlouhého vyspávání, po němž následuje snad ještě delší brunch (snídaně křížená s obědem). Obchody až na bleší trhy a pár dalších výjimek (třeba pekárny) jsou povinně zavřené.

Oblíbeným berlínským sportem je cyklistika. Možná proto, že městská hromadná doprava je drahá, jedna jízdenka stojí dvě eura padesát, ale jistě i proto, že Berlín je k cyklistům velice přátelské město. Na kole tam proto jezdí každý, neznám nikoho, kdo by ho neměl. Berlíňané také rádi vyrážejí běhat podél Sprévy. Největší množství jich tam je po ránu před prací a večer po práci. Pravidelně běhají i v zimě. Dalším velkým koníčkem jsou fitka. Kdo nemá členství v nějakém fitness centru, jako by nebyl. K tomu patří i saunování, neboť sauny jsou jejich běžnou součástí.

ZELEŇ A POHODA

Na Němcích nás může udivovat leccos. Dodržováním i těch nejzbytečnějších pravidel počínaje a přehnanou emancipací žen konče. Tím nemyslím zvyk, že nesezdané páry platí v restauraci útratu odděleně, spíš ženské diskusní kluby, kam muži vůbec nesmějí, nebo zapovězenou možnost použít větu, která by zmiňovala jen jedno pohlaví, když se obracíte na obě.

Berlín je přesto prima. Je mnohem větší než Praha, a přitom klidnější. Praha je hektická, Berlín je víc na pohodu. Možná to dělá více cyklistů, možná pěší, co nepřebíhají přechody na červenou. V Berlíně je také mnohem více zeleně a velkých parků. Berlín mi chybí. Rozhodně se chci po dokončení studia v Praze zase vrátit a přinejmenším nějaký čas tam pracovat.