Kappadokie je unikátní oblast v dnešním Turecku, která je známá nejen svými rozmanitými přírodními krásami, ale také bohatou historií. Nejčastějším místem, odkud vyrážejí výpravy do Kappadokie, je přímořské centrum Antalya. Po cestě můžete navštívit i město Konya s mauzoleem jednoho z nejvýznamnějších muslimských mystiků – Džaláleddína Rúmího.
Výlet do Kappadokie je často (jako dvoudenní) nabízen turistům nacházejícím se na Turecké riviéře. Byť je to výlet dosti časově náročný (podle místa vašeho pobytu je dojezdová vzdálenost zhruba 600 kilometrů), rozhodně stojí za to. Já osobně jsem tam vyrazil z přímořského města Antalya se skupinou několika dalších osob a průvodce nám dělal místní muslim Husein. Cesta vedla po kvalitních dálnicích, které Turkům můžeme my Češi jen závidět. Po několika hodinách jízdy přes pohoří Taurus jsme dojeli do města Konya.
V městě Konya jsme se krátce zastavili, abychom navštívili mešitu a poutní hrob tzv. Mevlany – Džaláleddína Rúmího (turecky Mevlânâ Celâleddin Mehmed Rumi). Rúmí (žil v letech 1207–1273 našeho letopočtu) je považován za jednoho z největších muslimských mystiků a zakladatele řádu tzv. tančících dervišů. Narodil se na území dnešního Afghánistánu a zemřel právě v Konyi. Jeho nejvýznamnější dílo se jmenuje Masnaví – jde o rozsáhlou báseň, která je mnohými muslimy vyznávajícími mystický sufismus považována za druhé nejdůležitější dílo po Koránu.
Rúmí patřil mezi malou skupinu muslimských filozofů a osobností, které věřily v jednotu všech náboženství a nečinily rozdíly mezi muslimy, křesťany, židy či zoroastriány. V jednom svém verši Rúmí píše, že „v této víře jsou muslimové a pohané jedno“. Za tyto své názory se netěšil a dodnes netěší velké oblíbenosti mezi ortodoxními muslimy, kteří ho neuznávají. Podle některých by dokonce měla být mešita s jeho hrobem zničena jako místo modloslužby (podle jejich výkladu ortodoxního islámu). Naopak pro spoustu muslimů, ale i křesťanů a ateistů je Rúmí představitelem humanismu a jeho hrobku tak navštěvují jako symbol lidskosti mezi lidmi různých náboženství a přesvědčení.
Mauzoleum Rúmího je dnes součástí Muzea Mevlany (turecky Mevlânâ Müzesi), kde se můžete seznámit s výstavou o životě súfijských mystiků. Vybudování samotného mauzolea bylo iniciováno po smrti Rúmího jeho nástupcem Hüsamettinem Çelebim, za sponzorství společensky významných osob oné doby a podle návrhu architekta Badra al-Dina Tabriziho. Vedle mauzolea se dále nachází Selimova mešita ze 16. století.
Pokud byste snad měli více času či chtěli cestovat po vlastní ose, samotné město Konya také stojí za prohlídku. Naleznete zde spoustu památek a muzeí (za návštěvu stojí například archeologické muzeum se spoustou křesťanských a římských památek či Atatürkovo muzeum). Zajímavá je též stará vesnice Sille – dnes muzeum řecko-křesťanské společnosti nedaleko Konye (řečtí křesťané museli oblast opustit na počátku 20. století v rámci výměny obyvatel podle náboženského klíče mezi Tureckem a Řeckem). Město Konya je se zbytkem Turecka propojeno nejen autobusovou dopravou, ale také železnicí. Z Konye se například dostanete vysokorychlostními vlaky do Ankary, Eskişehiru a Istanbulu. Co možná není zas až tak překvapivé, je zjištění, že tramvajovou dopravu ve městě Konya zajišťují také české tramvaje od firmy Škoda. Konkrétně jde o model Škoda 28T.
Z Konye jsme pak již pokračovali do samotné Kappadokie. Přejezd do oblasti Kappadokie je sám o sobě úchvatný, protože vjíždíte do oblasti s unikátní podobou krajiny formovanou před miliony let obrovskými sopečnými erupcemi.
Kappadokie je název pocházející z perštiny a mající význam „země krásných koní“. Oblast má dlouhou historii lidského osídlení. V minulosti byla například součástí centra říše Chetitů. Poté byla pod vládou různých říší, aby ji nakonec od Byzantské říše dobyli Osmané. I přes muslimskou nadvládu byli významnou komunitou této oblasti tzv. kappadočtí Řekové, kteří si svou kulturu zachovali i po nuceném vystěhování do dnešního Řecka na počátku 20. století. Lokalita byla v minulosti také významným centrem křesťanství – známí jsou například tzv. Kappadočtí církevní otcové. Po křesťanské komunitě v oblasti zůstaly úchvatné skalní kostely a obydlí, jež jsou dnes centrem turistického ruchu. Ale nalezneme tu i rozsáhlá podzemní města, která byla vybudována dávno před vznikem křesťanství a mnohá z nich byla objevena teprve v nedávné době.
Protože oblast Kappadokie byla v dávné minulosti postižena sopečnými výbuchy a následně zasypána obrovským množstvím sopečného popela, vznikla tu unikátní přírodní scenérie. V tomto usazeném a udusaném materiálu zvaném tuf se dobře seká a hloubí, což motivovalo místní obyvatele k vybudování velkého množství až několikapatrových podzemních staveb – měst, která využívali k úkrytům před nájezdníky. Později se v nich ukrývali křesťané před pronásledováním ze strany pohanské Římské říše a následně také před útoky muslimských nájezdníků.
V Muzeu pod širým nebem Göreme naleznete množství křesťanských kostelů a kaplí z různých dob a s různou výzdobou. Mezi nejzajímavější patří kostel sv. Barbory, který je vyzdoben obrazy a symboly nakreslenými červenou barvou. Jablečný kostel je stavba pojmenovaná podle sadu jabloní, které byly kdysi před kostelem. Samotný kostel je vyzdoben množstvím úchvatných barevných obrazů ze života Ježíše Krista, Abraháma apod. Samostatné vstupné zaplatíte v Temném kostele, jehož návštěva ovšem i tak stojí za to, protože je také vyzdoben množstvím úchvatných fresek.
Co se týče podzemních měst, mezi nejznámější patří Derinkuyu, které se nachází až v hloubce několika desítek metrů, má několik pater a odhaduje se, že se v něm mohlo dlouhodobě ukrýt kolem 20 000 lidí. Podle odhadů bylo město v podzemí vybudováno již zhruba v 8. až 7. století před Kristem. Sloužilo místním křesťanům jako úkryt před násilím muslimů až do počátku 20. století, kdy byli místní křesťané násilím vystěhováni do Řecka a povědomí o jeho existenci se tak vytratilo. Město bylo v moderní době objeveno místním muslimským obyvatelem v roce 1963 a od roku 1969 je část podzemního města přístupná turistům.
Mezi další zajímavosti v oblasti Kappadokie patří Muzeum pod širým nebem Zelve, údolí Ihlara, kde se nachází pozůstatky podzemních obydlí a kostelů (údajně zde mělo být až 100 kostelů a přes 4 000 obydlí), skalní hrad Uçhisar, město Avanos, skalní město Pasabag, údolí Devrent, opuštěná skalní vesnice s obydlími a kostely Aciksaray, starodávné místo s kostely Cavusin a mnoho dalších míst v celé oblasti s různě velkými podzemními obydlími. Z přírodních krás Kappadokie stojí jistě za zmínku i hory, a to například vyhaslý stratovulkán Erciyes Dağı (v předmuslimské době byl zván jménem Argaeus) s výškou 3916 metrů nad mořem.
Já jsem v Kappadokii strávil pouze dva dny, a proto se plánuji do oblasti jednou vrátit, abych si ji prozkoumal a prohlédl mnohem podrobněji. Nejen že stojí za návštěvu, ale jde hlavně o to, že mnohé památky se nezadržitelně rozpadají, hornina tuf vlivem povětrnostních podmínek rychle zvětrává. Jak nám řekl náš muslimský průvodce, místní úřady se sice snaží erozi bránit a památky zachránit, je to ale nerovný boj. Nejspíše se tak jednoho dne stane, že se všechny památky a skály rozpadnou v sopečný popel, z něhož také původně vznikly.
