„Děkuji vám, pánové!“ obrátila se služka Anna Gablerová k porotcům, když vynesli osvobozující verdikt, a ona po týdnech pobytu ve vyšetřovací vazbě odcházela s nově nabytou svobodou od soudu. „Raději poděkujte svému obhájci“, pravil na to s trpkostí soudce, jenž musel – ač nerad – výrok poroty respektovat a Gablerovou osvobodit.
Soudcovu poznámku pak zaslechl i zmíněný obhájce Dr. Köhler a rozradostněné mandantce pravil: „Hlavní věcí je, že svědomí vaše vás osvobozuje!“ Přítomní poté přísahali, že v obhájcových slovech zaslechli ironický tón.
O co v procesu, který počátkem května 1899 sledovaly celé Litoměřice, šlo?
Smrt matky a první manželky
Vše začalo o dva roky dříve. Anna Gablerová tehdy sloužila v Lovečkovicích u Litoměřic v hostinci Václava Schimkeho. Ten byl zároveň starostou obce. Mezi její povinnosti patřila příprava jídel pro členy starostovy rodiny. „V červenci téhož roku náhle onemocněli všichni domácí lidé nemocí podobnou choleře. Leč všichni měli záchvat tento pouze jedenkráte a opět se uzdravili“, popisuje následující události Národní politika. „Pouze u matky hostinského a jeho manželky se příznaky opakovaly a obě tyto ženy také téhož dne zemřely. Smrt jejich byla lékaři označena za následek nakažlivých nemocí“.
Život se brzy vrátil do starých kolejí a Anna Gablerová dál spravovala starostovu domácnost. Vařila, prala a vůbec hospodařila. Potom se však daly události znovu do pohybu.
Smrt druhé manželky
„Asi po roce oženil se hostinský Schimke podruhé. Jedva že však uplynul měsíc, objevily se v Schimkeově domě opět příznaky domnělé hrozné nemoci a po šesti nedělích zemřela i jeho druhá žena“, líčí Národní politika. „Smrt ta stala se již nápadnou, proto byla nařízena pitva zemřelé ženy. A tu zjištěna otrava otrušníkem (arsenikem, či oxidem arsenitým – pozn.red.). Následkem toho vykopány i mrtvoly prvých dvou žen, při nichž byla rovněž neklamná smrt otrušníkem zjištěna.“
Krátce poté zatkla policie služku Annu Gablerovou, v jejíž sukni byl inkriminovaný jed nalezen. Proti služce hovořilo i to, že pokaždé, když obyvatelé domů ulehli s hroznými bolestmi, její obtíže byly zdaleka nejmenší.
Touha být paní domu
Proč by však vraždila obě manželky, či dokonce matku svého zaměstnavatele. Podle žalobce stála v pozadí jejího činu touha, aby „byla v domě sama paní a sice buď jako manželka Schimkeho nebo alespoň jako jeho hospodyně.“
Avšak Gablerová obvinění odmítala a hájila se tím, že otrušník mohl být přimíchán do jídla kýmkoli jiným, „a že týmž způsobem mohl se dostati i do její spodní sukně, kterouž prý vůbec v poslední době nenosila.“
Rafinované argumenty, jež byly vpravdě mistrovským dílem obhájce Köhlera, nedokázal státní zástupce zcela vyvrátit a porotci velkou převahou hlasů rozhodli, že Gablerové nelze vinu prokázat. „Pro mě přesto zůstáváš vražednicí!“ prohlásil bez ohledu na výrok poroty starosta Lovečkovic Schimke, nebohý muž, jenž přišel během jediného roku o matku a dvě manželky.
