Je červen 1899. Václav Jiřík, četník ve Zbirohu na Rokycansku, se chystá na svatbu. Jeho vyvolenou je slečna W., „dcera váženého měšťana ve Zbirohu, jež je známa jako čilá a nadaná divadelní ochotnice.“ Právě to bude pro následující události podstatné.
V neděli 18. června oslaví četník Jiřík se slečnou W. zasnoubení. Na další den připadá svatodušní pondělí a ochotnický spolek, v němž slečna W. vystupuje, se chystá ve Zbirohu předvést veselohru s názvem U bílého koníčka. V žárlivé duši četníkově to způsobuje neklid.
„Již docházky do častých zkoušek působily na žárlivost četníka Jiříka tou měrou, že se k několika lidem vyslovil, že bude-li slečna W. při představení proti jeho vůli účinkovati, že to špatně skončí. Avšak slečna W. jež – jak přirozeno – žárlivosti svého milence nepřikládala valné váhy, majíc ji za pouhý rozmar, účinkování svého v představení neodřekla a hrála.“
Zbirožský četník vstupuje do sálu v tom nejméně vhodném okamžiku. „Jiřík přišel do divadla právě ve chvíli, kdy slečna dle předpisu úlohy musila se na jevišti s jiným účinkujícím obejmouti, což připravilo četníka o poslední zbytek rozvahy. Odešel okamžitě z divadelní síně, převlékl se do služebního obleku a učiniv po skončení divadla snoubence prudkou výtku, rozloučil se s ní slovy, že neví, přijde-li domů živ.“
Ani teď nepřikládá slečna W. četníkovu žárlivému výstupu velkou váhu. Bohužel. Druhý den, brzy zrána nalezne četníkovo tělo na zalesněném pahorku zvaném Kvásek jen kousek od Zbirohu dělník spěchající do práce. Četník má utrženou část hlavy. Václav Jiřík se střelil služební ručnicí přímo do čela.
