nahoru

Buffalo Bill

Michal Bystrov12. ledna 2017 • 00:15
Buffalo Bill
foto: Archív

Buffalo Bill se svou tlupou kovbojů, Indiánů, ostrostřelců a gunmanů procestoval na přelomu 19. a 20. století velkou část Evropy. Nelze ani domyslet, co všechno tím uvedl do pohybu: kolik díky němu vzniklo romantických knížek, filmů, divadelních představení… Především vytvořil zcela nový druh zábavy, v níž se snoubila akce s příběhem, legenda s realitou, opravdoví hrdinové s pohádkovou fikcí a překrucováním historické pravdy. Mnozí ho zatracovali, vysmívali se mu, že není žádný stopař ani jezdec Pony Expressu. William Frederick Cody z Le Claire ve státě Iowa ale nežil život v autentických kulisách. Vymyslel pro sebe identitu odvážného lovce bizonů Buffalo Billa a jako takový se pokusil prodloužit umírajícímu Západu jeho vyměřený čas.

Oddělíme-li fakta od domněnek, zbude nám toto stručné curriculum vitae pana Codyho: na svět přišel 26. února 1846 v rodině kvakerského farmáře, známého svým odporem k zotročování Afroameričanů a dobrým vztahem s původními obyvateli Ameriky, tedy Indiány. Časem se Codyovi přestěhovali z Iowy do Kansasu, což neměli dělat. Roku 1857 se z jedenáctiletého Williama stal jediný chlap v chalupě, neboť jeho táta podlehl zraněním způsobeným lynčující sebrankou. Takzvaný krva­vý Kansas se s „negromily“ nemazlil.

Později bude Buffalo Bill tvrdit, že si vysloužil ostruhy v důležité a čestné úloze posla kurýrní služby Pony Express, jež přes mnohá protivenství přepravovala zásilky z východu na západ Spojených států. No, po pravdě to bylo trochu jinak: nejdříve ho nechali dělat na dráze cosi, čemu se říkalo „boy extra“ a co de facto znamenalo, že nosil topičům a řidičům lokomotiv svačinu. A pak mu matka sehnala práci poslíčka u dostavníkové firmy Russell, Majors & Waddell. Nepádil však coby zasmušilý jezdec pustinou a nelikvidoval bočním výstřelem rudochy číhající v ústí soutěsky. V pohodě odcválal z kanceláře v Leavenworthu na pět kilometrů vzdálenou vojenskou základnu – a pak zase spěchal zpět.

POSLEDNÍ RYTÍŘ ROMANTIKY

„Udatný! Odvážný! Neohrožený! Nepřemožitelný! Zlými obávaný, dobrými ctěný, ženami milovaný. Toť Buffalo Bill, rek americký. Veškerým právem jest nazýván hrdinou – posledním rytířem romantiky.“ Tak velebily Williama F. Codyho české Národní listy v listopadu 1906, dobrých deset let před jeho velkolepým pohřbem. A podobné báchorky baštil celý svět. Statisíce dobrodružství chtivých čtenářů věřily, že jejich idol v minulosti stopoval rudé bojovníky pod vedením generála Custera, který to v létě roku 1876 tak neblaze schytal obklíčen koalicí indiánských kmenů u Little Bighornu. A on zatím chudák Bill nebyl ani řádně přijat do armády a u Custerovy sedmé kavalérie sloužil dávno před tou tragédií jen jako „teamster“ čili vodič páru zvířat táhnoucích povozy.

Přesto se v pozdějších letech do rozporuplné postavy George Armstronga Custera neváhal stylizovat. Pořídil si úplně stejné sako z jelenice, bradku, knír a falešné zlaté lokny, aby na reklamních snímcích nebylo vidět, že už šediví. Vtipné je, že fintivý hezoun Custer se poté, co ho kovbojská superstar začala napodobovat, začal pro změnu strojit jako Buffalo Bill! Vystihuje snad něco lépe tragikomedii, v niž se vinou prvních médií proměnilo pozvolné umírání Divokého západu?

Podle legendy říkali Billovi jeho rudí bratři Pahaska (Dlouhý vlas). V reálu jim však byl Codyho příčesek nejspíš ukradený; do revue Wild West se nechali „naverbovat“ hlavně proto, že po opakovaných pokusech o ozbrojený odpor, jenž vyvrcholil v zimě roku 1890 krvavou bitvou u Wounded Knee, čelili ze strany americké vlády nepříjemným postihům. Cody si 300 z nich od úřadů doslova vyprosil a po dobu účinkování v revui jim zaručil beztrestnost. Už dříve, v červnu 1885, přilákal do arény siouxského náčelníka Sedícího býka, samotného strůjce drtivé porážky Custerovy kavalérie. „Nepřátelé v sedmdesátém šestém, přátelé v pětaosmdesátém!“ Tak zněl slogan ohlašující tuto senzaci – a jeden z největších paradoxů v dějinách americké zábavy.

Principál kočovné podívané, někdy nesprávně nazývané Wild West Show (slovo „show“ by Cody nepoužil, vždyť to všechno přece myslel smrtelně vážně), měl se svými Indiány kříž. Jeho tuzemští fanoušci se sice mohli už v roce 1929 v půvabném českém překladu knihy Dobrodružný život Buffalo Billa, jak jej sám vypsal dočíst, že „Indián je dobrým občanem, dobrým rolníkem a dobrým vojákem“. Ale sám Cody se asi u téhle věty hořce šklebil. Ve skutečnosti mu ti nezvedení barbaři pili krev. V Paříži se pokoušeli šplhat po Eiffelově věži. A rakousko-uherský tisk, bedlivě sledující každou cestu Billovy revue na evropský kontinent, referoval 22. června 1906 o ještě lepší příhodě. „Z Pešti se telegrafuje: Minulé noci došlo zde v Kerepečské ulici k pravé indiánské bitvě. Několik Indiánů z cirkusu Buffalo Bill obtěžovalo po představení chodce. Větší společnost Indiánů byla pro skandální chování napomenuta. Indiáni sáhli k revolverům a nožům. Rozpoutala se krvavá bitva. Policie zakročila, když již několik osob bylo zraněno, mezi nimiž dvě těžce. Indiáni uprchli. Bylo zavedeno trestní vyšetřování.“

BUFFALO BILL V PRAZE NEBYL

Abychom si ale z člověka Billova kalibru nedělali jenom pustou legraci: nikdo mu neupře, že mezi lety 1883 a 1917, kdy cestoval s revuí Wild West, vykonal leccos pozoruhodného. Tak třeba zpopularizoval skladbu The Star-Spangled Banner. Přál si, aby se jednou stala americkou hymnou, no a vida! Když se roku 1887 Codyho společnost poprvé vydala lodí do Evropy na průmyslovou výstavu v Londýně, vypadalo to, jako když vyplouvá Noemova archa. Dvě stě osmnáct zaměstnanců, 180 koní a navrch ještě osmnáct bizonů, deset losů, pět býků, čtyři osli a dva jeleni. V Anglii se Buffalo Bill představil vznešenému obecenstvu v čele s princem z Walesu (budoucím králem Eduardem VII.) a jeho matkou, královnou Viktorií. Dokonce nacpal do dostavníku řeckého, saského, dánského i belgického krále, načež nechal pomazané hlavy napospas hordě indiánských válečníků, kteří dostavník naoko přepadli.

Codyho aréna pro 30 000 návštěvníků neměla srovnání stejně jako umělý cyklón nebo výkony zázračné střelkyně Annie Oakleyové. Právě od ní pochází rčení „Close, Colonel, but no cigar!“, kterým Annie častovala Buffalo Billa pokaž­dé, když při své exhibici netrefila šéfův pověstný doutník. (V běžné angličtině se tato věta dodnes používá, když se někdo těsně mine s úspěchem.) Vagóny naložené rekvizitami a hereckou kumpanií se po kolejích šinuly přes Francii do Španělska a Itálie. V Benátkách se Indiáni fotografovali na gondole, v Římě se nechali zvěčnit uprostřed Kolosea a byli velice rozladěni, že si zde nemohou postavit týpí. Opět dejme slovo Národním listům: „Znamenitý kousek provedl plukovník Cody tím, že pro sebe a svoje lidi žádal o audienci u papeže. Papež nechtěl sice synům pouště povolit skutečnou audienci, ale svolil, aby ve výroční den jeho nastolení postavili se v loggiích v Sula Ducale, aby jej spatřili, až obklopen svou šlechtickou stráží a svatým kolegiem bude na purpurových nosítkách nesen do kaple Sixtinské. Když se Svatý otec objevil svým rudým dětem, vyrazili ze sebe Indiáni divoký skřek, jenž měl být výrazem oddanosti nebo úžasu, tak, že papež, skorem polekán, pozvedl obě ruce, jako by se jim chtěl bránit…“

Je obecně známo, že kočovný spektákl Buffalo Billa zavítal i na české území. Když skladatel Antonín Dvořák společně se spisovatelem Markem Twainem sledoval Codyho rodeo v newyorské Madison Square Garden, sotva by ho napadlo, že se noha slovutného lovce bizonů jednou dotkne jeho rodné hroudy. Nemožné se však stalo skutkem a po zastavení v Košicích následovalo třináct představení v Těšíně, Moravské Ostravě, Opavě, Přerově, Jihlavě a Brně. Psal se srpen 1906 a brněnskými ulicemi se proháněli praví američtí cowboys. Pak ještě dorazila tato smršť do Liberce, Pardubic a Hradce Králové. Ale v hlavním městě se Buffalo Bill navzdory vžité fámě nikdy neuká­zal. Donekonečna opakovaného omylu se dopustil Antonín Novotný, někdejší ředitel Muzea hlavního města Prahy a autor oblíbených knížek zvaných „špalíčky“. V roce 1949 totiž napsal, že jako osmiletý kluk na vlastní oči viděl Buffalo Billa vystupovat na pražském ostrově Štvanice. Inzeráty z dobového tisku ovšem dokazují, že byl pouze svědkem představení jedné ze stovek nápodob původní revue Wild West, s níž neměl William F. Cody vůbec nic společného. Ta estráda se jmenovala Great–Wild–West–Show. A co bylo na programu? „Válečné a duchovní tance, též cow-boyové, cow-girlsové, mexikánští vaquerové, trapprové. Útok na uzavř. dům atd. atd. Vstupné 30 kr, dítky pod 12 let 15 kr.“

Michal Bystrov


Kurzy měn
25,570
21,760
28,540
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější