Děti?

Petr Holec psal (44/05) o dvou vraždách, které spáchaly děti. Je přesvědčen, že za trestnou činnost nezletilých může tradiční choroba: nefunkční rodina či netečnost okolí. Z reakcí čtenářů jsme vybrali následující názory.

"Tehdy se naše chování zvrtlo z extrému totalitní ušlápnutosti do extrému předdemokratické hulvátské beztrestnosti." (Jde o polovinu devadesátých let - pozn. red.) Možná Vaše chování, pane autore. Moje ne. Házení viny na "nás všechny" místo skutečných viníků nabízí grázlům dokonalé alibi. Kdepak, já za to nemůžu, to ta prohnilá společnost! V roli moudrých soudců pak vystupují zástupci médií, která celou tu dobu šlapala na plyn v neustálém odmítání řádu a jakékoli autority. Stačí se podívat, kdo je v médiích zobrazován jako hrdina. Téměř nikdy ten, kdo dodržuje zákony. Naopak bývá to někdo, kdo pravidla porušuje a tvrdí o sobě, že je "rebel"; ve skutečnosti bezohledný, nevychovaný fracek. Kolik filmů zobrazuje v rolích kladných hrdinů normální slušné lidi a kolik různé exoty? Kdo formuje pohled lidí na to, co je normální? Revolta je normální - v pubertě. Duševně zdravý člověk ale musí jednou z puberty vyrůst. Pak teprve může převzít zodpovědnost. Až si tohle uvědomí i lidé z médií, bude možná lépe. Za kriminalitu dětí opravdu nemohou počítačové hry. Mohou za ni ti, kdo na své děti kašlou... ale také ti, kdo s mozkem vymytým ušlechtilými myšlenkami vychovávají děti k životu bez pravidel, k egoismu a nadutosti.

PORTWYN

Kdyby se v nápravných zařízeních pracovalo (těžce) a žilo o chlebu, vodě a cibuli (aby měli dost vitamínů), bylo by mnohem víc napravených. Kdyby si "věční příjemci" dávek museli dávky odpracovat (třeba přehazováním hromady písku jeden den tam a druhý den zpátky), taky by jim zbylo mnohem méně času a energie na loupení a trápení okolí (a jejich dětem by jejich způsob života potom nepřišel tak přitažlivý). Kdyby policie a soudy a všechny instituce nefungovaly tak katastrofálně, nebylo by tolik lidí, jež bezvýchodnost situace dovede až tak daleko jako toho kluka v Hanušovicích... Možná ale, jen ať jich je víc a víc (a oběťmi ať jsou nefungující učitelé a policisté a soudci a tak dál), třeba si potom (časem) uvědomí, že na svou práci nestačí.

PECA

Problém není na straně dětí, ale rodičů (tedy dospělých obecně). Stará se snad někdo, kde tráví čas, když nejsou doma? Nejspíš někde sedí a nemají do čeho píchnout. Jen málokdo z rodičů ví, že většina dětí kouří, pije atd. - a že jich znám až až. Tím myslím, že míst, kde teenageři můžou trávit čas, je opravdu strašně málo, nebo spíš vůbec neexistují. Můžou do kina, ale zas ne každý tak často, protože lístky nejsou zrovna levné, a přece jenom filmy časem omrzí.
Kam si mají sednout, když se chtějí najíst? Každý nechce skončit v KFC, McDonald's nebo podobném nezdravém fastfoodu, ale chodí tam, protože na ně nikdo nekouká divně (jako například v restauraci, kde sedí samí dospělí, tam se necítím dobře. Zdá se mi, jako by na mě koukali pohledem malý vetřelec bez peněz.).
Všichni se rozčilují, že dnešní mládež je zkažená, ale kdo za to může? Ona se sama nevychovala, vychovalo ji prostředí, kde žije a kde se denně pohybuje. Kdyby existovalo místo, kam by mohli mladí chodit jíst, posedět, zahrát si třeba stolní fotbálek (aniž by museli navštěvovat hnusnou hospodu), kde by se pro ně konaly akce, a hlavně byli mezi svými a poznávali nové lidi. Pokud se v Praze rozhlédnete, tyhle děti nemají kde být. A z toho vzniká nuda, po níž u některých následují trestné činy a zkoušení drog.
Domy dětí a mládeže? Nevím, kdo by tam chtěl trávit čas. Znám tyhle budovy - šedivé, smutné. Snaží se vymyslet program, ale v ponuré místnosti se chce málokdo zdržovat. Nebo kauza ohledně Stalina, kde skejťákům zničí street místo, kde jezdili. Má tam být akvárium. Ale pro koho je? Místo aby byli rádi, že si většina našla novou aktivitu - sport -, skateboarding -, utnou ji...
Myslím, že by se našlo víc lidí s mým názorem. Všechno je pro dospělé a my nemáme kde být. Dělá s tím někdo něco? Ne. Jenom se vymlouvají na to, že jsme zkažená generace. Chceme pro sebe taky moderní, příjemné prostředí plné možností.

JULIE NAJBRTOVÁ, 14 LET