JAK NA CENY ELEKTRICKÉ ENERGIE Šlo to ráz na ráz. Na konci listopadu 2008 oznámil regulační úřad růst cen elektřiny na příští rok o deset procent u české polostátní skupiny ČEZ a šestnáct procent u německé firmy E. ON. K ohlášení došlo právě ve chvíli, kdy cena elektřiny na burze výrazně poklesla, což vyvolalo mediální pozdvižení a velkou internetovou vlnu: za všechno může vláda, kapitalisté, kteří hrabou miliónové příjmy, a stát musí zasáhnout.
V reakci na to nabídly ČEZ domácnostem i podnikatelům možnost dojednat si pevnou cenu elektřiny na rok 2010 podle toho, kolik bude stát na začátku roku 2009. Je to podvod?
ROZHODOVÁNÍ BOLÍ
Velké podniky, které na trhu s energiemi umějí alespoň trochu chodit, tentokrát v čele kritiků ČEZ nejsou. Konečnou cenu elektřiny jim nikdo neurčuje předem, ale ony si ji tvrdě vyjednávají. Postiženými jsou především takzvaní tarifní zákazníci energetických firem: domácnosti, ale i malí a střední podnikatelé. Tarifní proto, že kupují energii podle některého z mnoha tarifů vyhlašovaných dodavatelem.
Dnes ČEZ nabídly nový tarif, jejž si lze dobrovolně zvolit a mít předem jisté, kolik zaplatím za elektřinu po celý rok 2010. Podobnou nabídku zveřejnila také Pražská energetika, ale žádnou propagační akci kvůli tomu neorganizovala. Ve světě velkoobchodu je to běžná věc a na burze se s takovými kontrakty obchoduje pořád. Jenže pořád je tu to riziko, že by se za rok mohlo nakupovat přece jen levněji a výhoda se změní v nevýhodu.
V ČEZ uvažovali i o tom, že by mohli fixovanou cenu na dva roky domácnostem prostě nadirigovat plošně. Určitě by to bylo technicky jednodušší, ale dostali by se do rozporu se základním pravidlem trhu s elektřinou, podle něhož si zákazník může volit svého dodavatele. Kdo se však pro nový tarif rozhodne dobrovolně, ten musí zůstat věrný na dva roky. Není to podraz na zákazníky?
VELKÁ NEZNÁMÁ
O neférovém jednání mohou psát lidé na webech, ale odborníci si to tak ostře netroufají říct. Nikdo přece neví, jaká cena elektřiny bude za rok. Kdybychom soudili jen podle předchozího vývoje, vsadili bychom na neustálé zdražování. Nyní tu však máme hospodářskou recesi, která může vyvolat mnoho nečekaných věcí.
Spotřeba elektřiny může klesnout, což je pravděpodobné, a energetici budou mít menší zisk. Cena pro konečného zákazníka se přesto přiměřeně snížit nemusí, protože se odvíjí také od ceny ropy a uhlí.
Také záleží na tom, jak se vyvine regulovaná část ceny elektřiny, která neodráží ceny na burze, ale určuje ji Energetický regulační úřad na základě nákladových kalkulací energetických firem. Zajímavé je, že na nyní ohlášeném zvýšení ceny na příští rok má vyšší cena distribuce a dalších regulovaných složek docela významný podíl. Důležité bude také to, zda a kolik budou energetické společnosti ochotny investovat do nových elektráren.
V energetice navíc trh nevysílá jednoznačné signály. V režii několika evropských energetických gigantů je to často jen hra na trh. Rozhodování zákazníků nemůže být proto opřeno o dostatečné informace a není podle čeho zvažovat rizika. A navíc, kdo před půl rokem očekával strmý pád cen ropy, potažmo uhlí a též elektřiny?
CO DĚLAT?
Leckterá domácnost utratí za mobilní telefonování měsíčně víc, než kolik platí za elektřinu a plyn. Radši to však nepočítá. Stejně tak hodně rodin neví, kolik vlastně spotřebují elektřiny a kolik za ni měsíčně, či dokonce ročně vydají.
Každý by si měl udělat svůj malý domácí energetický audit, jen s kalkulačkou a trochou zdravého rozumu. Třeba zmapovat vývoj spotřeby a plateb za energie v domácnosti za poslední léta. Možná by se vyplatilo potlačit elektřinu, přidat plyn nebo naopak a tomu přizpůsobit další strategii. Není vyloučeno, že zjistí, že v nabídce energetické společnosti je k mání výhodnější tarif.
Na celé kauze zdražování na příští rok je zajímavé také to, jak se zloba koncentruje na jednu firmu a ostatní jsou v zákrytu. Rozdíl je v tom, že nevydělávají 40 miliard korun ročně a o platech a bonusech jejich šéfů se v novinách nikdy nepsalo.
AUTORKA JE EKONOMICKÁ PUBLICISTKA
