Mohl být knězem, jak si přála jeho maman, ale skončil ve vývoji „sexuálních hormonů“. Opečovával je v laboratořích labskoústecké Chemopharmy coby inženýr chemie, ale také přeneseně jako jeden z nejoblíbenějších českých prozaiků 60. a 70. let minulého století. Do dvou desítek svých románů a novel dokázal vpravit erotické dusno v sousedství plíživé všednodennosti normalizačních paneláků, psal o stereotypu, konzumu i o (marných) ambicích socialistických soudruhů. Milovník jógy, meditace, cestování a takzvaných prasečinek Vladimír Páral (* 10. srpna 1932) právě překročil práh devadesátky. Je stále plný elánu a dopisuje memoáry.
„Kdo je Vladimír Páral? Lev salónů a podmanitel ženských srdcí, anebo katolicky vychovaný muž?“ Takto se táže více než čtvrtstoletí starý knižní životopis s názvem Profesionální muž, který spisovatel stvořil za úlisné pomoci kolegyně od fochu Hedy Bartíkové. Její horoskopičiny, pokusy o „poésii“ a otázky po Páralově „báječném citu pro mezilidské vztahy“ či jeho „příslovečné smělosti“ z publikace místy činí obtížně stravitelné čtivo.
Doufala jsem tedy zjistit více prostřednictvím rozhovoru pro Reflex, vedeného v autorově druhém domově v Mariánských Lázních. Poslala jsem dlouholetému čtenáři našeho týdeníku zprávu a vyčkávala. Zatelefonoval mi po pár dnech. Byl milý, vtipný a, řekněme, snad až příliš dvorný. Prohlásil ovšem, že žádný rozhovor nikomu nedá, od svého porevolučního díla se distancuje a „článek k výročí o mně ať napíše doktor Lukeš, ten je k tomu kvalifikován a dobře se známe“. Načež mi poradil, abych mu hotový text nechala k autorizaci poslat poštou na adresu Vladimír Páral, Mariánské Lázně.
Nic z toho se pochopitelně nestane.
Meditace nad Cinzanem
Než se pohroužíme do hlubin páně Páralova života a než probrouzdáme mělčiny jeho pozdních erotických románů Playgirls I a II či Knihy o biči, představme mladším generacím, o jakou veličinu před půlstoletím šlo. Páralovy romány nechyběly snad v žádné socialistické knihovničce, na jejich motivy vzniklo osm filmů a tucet divadelních adaptací i z per dramatiků slovutných jmen, včetně Evalda Schorma, jenž stejně jako Milan Uhde zdramatizoval Páralovu sci-fi Profesionální žena. Do roku 1995 se v Česku prodaly více než tři milióny Páralových knih, o cizojazyčných vydáních nemluvě. Za pětici více než půl století starých románů takzvané černé pentalogie byl literární kritikou chválen jakožto autor vyzrálý, s jedinečným „technologickým“ stylem, jehož pomocí zobrazoval protagonisty žijící ve stereotypu pracovním i vztahovém v touze po nemožném vzruchu, lidi z fabrik a provozů, z uprášené panelákové periférie.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
