nahoru

Antonín Burdych

HANA BENEŠOVÁ 13. července 2022 • 19:00
Antonín Burdych
foto: Archív Antonína Burdycha

„Tatínek chtěl Jiřího Potůčka zachránit. Obětoval se, aby ho varoval,“ říká Antonín Burdych (88). Před osmdesáti lety, 30. června 1942, se domů vracel po cestě zbrocené otcovou krví. „Moji rodiče, dědeček s babičkou a teta se strýcem položili život za naši zemi. Není těžké o tom vyprávět, je to moje povinnost.“ Během desítek let má za sebou více než osm set přednášek pro studenty, skauty, sokoly a před sebou plno plánů.

„Ke konci června 1942 k nám přišli na návštěvu Satranovi, tatínkova sestra Zdeňka s manželem Ladislavem, řídícím učitelem z Bohdašína. Strýc, který vždy pozorně poslouchal moje dětské historky, se tvářil vážně a skoro nevnímal, co mu povídám. Trochu mě to zarazilo, napadlo mě, že má asi nějaké starosti,“ vzpomíná Antonín Burdych. Osmiletý kluk samozřejmě netušil, že jeho strýc Ladislav Satran patří k sokolské odbojové organizaci S21B a už týden ukrývá pronásledovaného muže. Parašutista Jiří Potůček ze školy v Bohdašíně odvysílal 26. června 1942 depeši o vypálení Ležáků...“

Gestapo usilovně pátralo po vysílačce a „radiotelegrafistovi Jirkovi“, jenž mu stále unikal. V Pardubicích zatkli čtyřicet spolupracovníků výsadku Silver A a brutálně je vyslýchali. Bylo nezbytné najít pro Potůčka jiný, bezpečnější úkryt. Ladislav Satran požádal o pomoc důvěryhodného člověka – bývalého československého důstojníka, lékaře Viléma Dvořáčka. Dostalo se mu vyhýbavé odpovědi.

Zdeňka Satranová proto poprosila o pomoc svého bratra Antonína Burdycha, který s rodinou bydlel na samotě v Končinách. Věděla, že se v domě nachází tajná skrýš, metr na dva metry. Za první světové války v ní schovávali potraviny. Mělo jít jenom o pár dnů, než se parašutista bude moci přesunout do nového úkrytu, jejž pro něj odbojář Karel Ježek připravuje u Doubravice. Burdychovi souhlasili. V době stanného práva, krátce po vypálení Lidic a Ležáků, se vědomě vystavili smrtelnému riziku.

„Žádný strach na nich nebyl znát. Rodiče i babička s dědou byli klidní, veselí. U nás vždy panovala dobrá nálada, optimismus máme zřejmě vrozený,“ usmívá se Antonín Burdych.

Podle všeho přišel Jiří Potůček k Burdychovým v neděli 28. června 1942.

Končiny

Premium

Přečtěte si článek s předplatným Premium Plus

Získejte neomezený přístup na devět různých služeb včetně Reflex.cz




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.