„Ke konci června 1942 k nám přišli na návštěvu Satranovi, tatínkova sestra Zdeňka s manželem Ladislavem, řídícím učitelem z Bohdašína. Strýc, který vždy pozorně poslouchal moje dětské historky, se tvářil vážně a skoro nevnímal, co mu povídám. Trochu mě to zarazilo, napadlo mě, že má asi nějaké starosti,“ vzpomíná Antonín Burdych. Osmiletý kluk samozřejmě netušil, že jeho strýc Ladislav Satran patří k sokolské odbojové organizaci S21B a už týden ukrývá pronásledovaného muže. Parašutista Jiří Potůček ze školy v Bohdašíně odvysílal 26. června 1942 depeši o vypálení Ležáků...“

Gestapo usilovně pátralo po vysílačce a „radiotelegrafistovi Jirkovi“, jenž mu stále unikal. V Pardubicích zatkli čtyřicet spolupracovníků výsadku Silver A a brutálně je vyslýchali. Bylo nezbytné najít pro Potůčka jiný, bezpečnější úkryt. Ladislav Satran požádal o pomoc důvěryhodného člověka – bývalého československého důstojníka, lékaře Viléma Dvořáčka. Dostalo se mu vyhýbavé odpovědi.

Zdeňka Satranová proto poprosila o pomoc svého bratra Antonína Burdycha, který s rodinou bydlel na samotě v Končinách. Věděla, že se v domě nachází tajná skrýš, metr na dva metry. Za první světové války v ní schovávali potraviny. Mělo jít jenom o pár dnů, než se parašutista bude moci přesunout do nového úkrytu, jejž pro něj odbojář Karel Ježek připravuje u Doubravice. Burdychovi souhlasili. V době stanného práva, krátce po vypálení Lidic a Ležáků, se vědomě vystavili smrtelnému riziku.

„Žádný strach na nich nebyl znát. Rodiče i babička s dědou byli klidní, veselí. U nás vždy panovala dobrá nálada, optimismus máme zřejmě vrozený,“ usmívá se Antonín Burdych.

Podle všeho přišel Jiří Potůček k Burdychovým v neděli 28. června 1942.

Končiny