Jak známo, v euroatlantické civilizaci je to vymyšleno tak, že chlapi nebrečí, a pokud ano, nanejvýš na filmovém plátně. Aby rozplakali ženskou část publika. Když už si chlapi nemůžou pomoci, dají průchod svým emocím v soukromí. Je to smutné, ale na veřejnosti je mužský pláč pořád čímsi podezřelým, u politiků lze v takovém případě hovořit dokonce o jeho nepřípadnosti. Když občas zaplakal Vladimír Mečiar, byl hnedle obviňován z nepříčetnosti.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
