Díval jsem se kolem sebe a rychle pochopil: nejde nechodit po ulici, protože na ní před několika dny zavraždil terorista desítku lidí, a nejde nejezdit autobusem, protože čas od času nějaký roztrhají střepiny. Nejde nenavštěvovat restauraci, ve které zabili celé rodiny. Život jde dál. Je potřeba jezdit do práce, za zábavou, na návštěvy a jíst se také musí. A přece se sebevražedné útoky, proti nimž není obrany, vrývají někam hluboko pod kůži. Bezmoc lidi mění, bere jim šťastnou bezstarostnost - sladké chvíle bez obav, kdy se člověk v tomto světě, plném starostí, oddává nepozornosti - až nakonec z lovených udělá lovce.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
