Kritik to dnes nemá snadné, věřte mi. Shledá-li špatným album taneční hudby, vystavuje se nařčení, že hrubě podcenil situaci, protože psal recenzi tak říkajíc od stolu. Kdyby se totiž obtěžoval vzít si přiléhavé tričko a zatrsat si na totéž s extází, to by jej, panečku, ten nudný rytmus po čertech rozhoupal. Bohužel, chce-li se kritik dožít vyššího věku a nehodlá-li při práci fetovat, musí být na plivnutí "vrať se do hrobu!" vždy připraven. Jsem rád, že mi podobné dilema nepřipravila nová deska Anny K, ačkoli jsou na ní technologické postupy z přelomu století běžné. Samozřejmě, byla splněna nesamozřejmá podmínka - album nevyprodukovali počítačoví inženýři, ale muzikanti.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
