Slunce vyšlo teprve před chvílí a pálí jak zjednané. Z vysušené trávy mezi olivovníky omamně voní tymián. Na šedých tvárnicích neomítnutého chléva, kde Nikosovi rodiče dojí zhruba šedesátihlavé stádo koz, vystupuje ze stínu nejasná malůvka. Profil mužské tváře pod širokým kloboukem, puška a pár nábojů, mačeta. A nad tím vším rudá pěticípá hvězda. Většinu barvy nanesené nejistou rukou už dávno setřel čas. "Maloval jsem to, když mi bylo osmnáct," říká Nikos Salaforis, třicetiletý pastevec z Armenochori, malé vesničky v předhůří Troodosu. Jeho mladický sen o utopii? "Ale kdepak. Zůstal jsem komunistou dodnes," tvrdí. "Až přijdeme domů, ukážu vám, jakou tam mám hezkou sochu Lenina."
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
