Vážený pane profesore, od dospívání mívám několikrát ročně návaly úzkosti ze smrti. Film, četba knihy či jiná asociace ve mně způsobí příšernou paniku, když si uvědomím, že i já někdy nebudu. Zpotím se, je mi na zvracení a cítím příšerný strach. Někdy se mi povede tento stav zaplašit, začnu-li dělat něco jiného, mnohdy se ho však nemohu zbavit ani po hodinách, výjimečně dnech. Vím, že trápit se něčím, co nelze změnit, je iracionální, zkoušel jsem četbu stoiků i buddhistů, ale někdy mne to jednoduše ovládne. Existuje nějaká "univerzální rada", jak podobné myšlenky zaplašit? Předem děkuji za odpověď. R. O. (1978)
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
