Přiznávám, že se mi to moc nezamlouvalo. Ukázat záda té poctivé tváři? Opřít se o nos a brýle budoucího senátora? Ne! Raději jsem tu lavičku minul, a jak jsem při čekání postával opodál, začalo mi vrtat hlavou, co člověka vede k tomu, aby na chodce, které nezná, pokřikoval z plakátů nebo je přímo na ulici oslovoval a cpal jim do rukou papírky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
