Poprvé jsem byl na la Défense před patnácti lety. Město mrakodrapů na západním konci Paříže jsem zahlédl ze střechy Centre Pompidou. Jeho věže se rýsovaly v mlhavém oparu jako les z betonu, oceli a skla. Působilo to až přízračně. Nemohl jsem odolat. Vypravil jsem se tím směrem. Pěšky, protože město se nejlépe poznává očima a nohama, tohle poznání nic nenahradí. Když jsem se pak díval z temena la Grande Arche, ze sto deset metrů vysoké kostky obložené nejbělejším kararským mramorem, jedné z nejpozoruhodnějších staveb celého dvacátého století, měl jsem pocit zhmotněného zázraku a před sebou celou metropoli.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
