nahoru

OČIMA C. H.

Cyril Höschl 2. ledna 2008 • 10:00

Vážený pane Höschle! Je mi 33 let, mám čtyři malé děti a žiji velmi spokojený život, který kazí pouze mé stavy sebelítosti a občasné deprese, zvýšená potřeba řešení problémů a pseudoproblémů a neustálé přemítání o vyřčeném či vykonaném. Zhruba před třemi lety se mi však stala zvláštní věc. Po téměř pěti dnech vysoké horečky (40-41), kdy organismus navíc odmítal jídlo a plně jsem kojila, horečky ustoupily a já se dostala do fantastického stavu, plného euforie, kdy mi většina věcí kolem mne připadala banální k řešení, vše mi připadalo malicherné, všemu jsem se smála - až záchvatovitě - a bylo mi ohromně příjemně. To vše trvalo jen pár dní. V tuto dobu jsem měla v hlavě zároveň až panický pocit, že je to vše pouze dočasný stav. Bohužel - byl. Ráda bych věděla, zda tento stav je příslibem toho, že se člověk "nějakým způsobem" může dostat do stavu podobné uvolněnosti, příslibem toho, že jeho organismus je takového stavu schopen, i když to samozřejmě nemusí být až v takové míře, či zda je to pouze a jen důsledek vysoké horečky, pěti dnů bez potravy, či všech okolností nemoci najednou? KLÁRA H.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně