Poznání začíná jasným jazykem, přesným pojmenováním. Jenže právě schopnost nazývat věci pravými jmény ztrácíme. Jakmile je jazyk zneužit jen k dosažení utilitárních cílů a neslouží dobrodružství pojmenování, objevování, rozpadá se. Je to důsledek vítězství teze PR agentur: Důležité není, co říkáte a jak pravdivou hodnotu myšlenky mají. Nejpodstatnější je zaujmout, upoutat na sebe pozornost a zabrat co nejvíce času a prostoru pro sebe v médiích. Otázky, na které se pokusím odpovědět, zní: Co s námi smazávání hranice mezi světem reálným a mediálně virtuálním činí? Může pravdu v nějakém společenství stanovovat jen frekvence prezentace v médiích? A jestli ano, jak dlouho může takové společenství přežít?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
