Směsice silných protikladných emocí přepadá nezkušeného diváka po zhlédnutí baletního představení, které S POSTIŽENÝMI DĚTMI nacvičují tanečníci baletu Národního divadla Moravskoslezského v Ostravě. Tančí se tu osudu navzdory. Je to krásné? Nebo nepřirozené tak, že si s tím nevíme rady? Děti se zářícíma očima a nehybnýma nohama, s hlavou a ústy v křeči a s rukama ve zkřiveném tvaru větví nemocného stromu snesou tanečníci z vozíků na zem a nechají je „tančit“ horní polovinou těla, pak je nosí nad hlavami … Máme ty děti obdivovat, nebo litovat?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
