nahoru

Očima Cyrila Hoschla

Jan Báča 30. listopadu 2006 • 19:41

Existuje skutečně jakási platónská idea chování člověka? Většinou se setkávám spíš s názory na to, co normální není a jak by to nemělo být. Čím víc se snažím pochopit jednání svých blízkých a známých, tím víc mám pocit, že máme společné pouze určité mechanismy pro řešení problémů - jakési vzorce. Ty ale nezaručí, že každý z nás bude hodnotit a řešit vzniklou situaci stejně. Vzniklý výsledek je, že pod tenkou slupkou naučeného chování v každém z nás dříme „pěknej blázen“. Všichni lidé se chovají svým způsobem stejně, na druhou stranu jde v podstatě o každém z nás říct, že není normální. Čím blíž někoho poznávám, tím víc mě zaráží, jak iracionální jsme bytosti - už třeba jen kvůli tomu, že jsme přesvědčeni o své rozumnosti, ale stačí se jen zamyslet třeba nad komunismem, který by asi opravdu fungoval, kdyby lidé byli skutečně rozumní (nebo nad válkou, jež by naopak nefungovala). Existuje v psychologii nějaká definice normality, nebo se jen vymezují hranice (nebezpečné) nenormálnosti? K čemu máme rozum, když má (jak se mi zdá) za úkol hlavně nacházet omluvy pro naše přirozené („podvědomé“ nebo „instinktivní“) chování, jaké většina lidí hodnotí jako nenormální? JAN VYMAZAL, 27 LET, TECHNOLOG, POTUČKY

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně