Zblízka jsem ho viděl jen jednou - před několika lety na večírku po prvním pražském vystoupení poloviny Led Zeppelin ve Sportovní hale. Stál vedle mě na baru a po rockersku něco hučel do pohledné blondýny s rukou na jejím zadku. Prohlížel jsem si ten pomačkaný obličej svého hrdiny z dětství, když si všiml mého pohledu a přátelsky mi doporučil, abych se vzdálil. Tentokrát jsem rušil o něco méně. ROBERT PLANT (58) byl doma, ramenem si nejspíš přidržoval telefonní sluchátko a cinkal nádobím. „Vaříte?“ zahájila náš rozhovor netypická otázka. „Jo. Telecí medailónky. A jejich příprava taky bude určovat délku našeho interview ...“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
