Život po Lennonovi

Beatles se rozešli v květnu roku 1970, dva roky před mým narozením. Když jsem někdy v pubertě prvně viděl film Perný den a slyšel hudbu tohoto liverpoolského kvarteta, byl už John Lennon několik let mrtev a Beatles legendou; vnímal jsem je jako něco dávného, černobílého, neživoucího, zbožnělého - jako Mozarta či Shakespeara. O to podivnější pocit jsem prožíval, když se v telefonním sluchátku přesně týden před pražským koncertem ozval hlas tak dobře známý z těch starých desek a filmů: "Hallo, is that Honza? Hi, my name is Paul. Paul McCartney, y'know?" Najednou jsem si vzpomněl na všechno, co tento jedenašedesátiletý zpěvák symbolizuje. A celé to půlhodinové povídání, plné suchého humoru, hravosti a živelnosti, se mi začalo jevit jako něco neskutečného. Bez ohledu na to, že jsem měl vždycky mnohem radši Lennona.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!