Bude tomu asi deset let, co se u mého tatínka (52) objevil diabetes. Ze dříve vitálního, sportovně založeného pána se během těchto let stal líný, starý, bojácný "děda". Na procházce v lese, což dříve bývala každodenní věc, nebyl už pár let. Vymlouvá se na bolesti nohou, motání hlavy, špatné počasí a podobně. Ve skutečnosti se však bojí, že to s ním někde "švihne". Doktoři došli k závěru, že jeho cukrovka je nervového původu. Bojí se jich jako čert kříže. Každý doktor mu předepisuje spoustu prášků, které ho jen oblbují, avšak nepomáhají. Co dál? Už se na to nedá dál koukat! Klára Hlavacká
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
