Dají se najít v Praze na ulicích, v metru, v tramvajích, v barech. Mají různou podobu, jsou barevné i černobílé, někdy jsou na nich jen slova, někdy obrázky. Jsou nalepené i v panelech, které připomínají malé galerie. NÁLEPKY. Nic neprodávají, nepropagují, jenom se objevují všude po městě, aby veřejný prostor doplnily nebo okomentovaly, aby pobavily všechny, kteří je najdou. Když je někdo vidí, ptá se: Co to má znamenat? Proč to někdo dělá? Jsou to nějaké vzkazy? Asi před rokem a půl jsem si všimla velkých, ručně řezaných nálepek PASTA. První dojem byl ohromující. Vypadaly exoticky, mluvily dokonalým výtvarným jazykem. Nadchlo mě, že někdo vylepí na ulici jen tak, bez podpisu a nároku na honorář, tak pěknou a precizně vytvořenou věc, která má k umění blíž než některé z exponátů v moderních galeriích. Když prvotní nadšení opadlo, zjistila jsem, že s podpisem je to trošku jinak. Dílko bylo podepsané - celá nálepka PASTA byl podpis. Vlastně to byla obdoba graffiti podpisu neboli tagu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
