Na tváři úsměv, v srdci žal

Můj přítel odešel do zahraničí v šedesátých letech jako dvacetiletý. „Zakázal“ si jakýkoliv stesk po domově (pokud se to dá zakázat). Krátce po emigraci mu zemřeli rodiče a zůstala jen sestra s rodinou. My dva jsme se seznámili před dvěma roky a v kontaktu (telefonicky, Skype, e-mail) jsme téměř každý den. Osobně se vídáme tak po dvou měsících. Někdy mi připadá jako Káj v pohádce Sněhová královna, jako by byl bez srdce. Z různých situací však vím, že je sentimentální, romantický. Lze v člověku probudit city, které vlastní vůlí pozbyl? Existuje řešení? Marie N.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!