Po dočtení knihy Laskavé bohyně jsem si opět uvědomil hrůznou podobu všech typů totalitních režimů. Scénář je vždy podobný: pseudovědecká či náboženská doktrína privileguje frustrovanou část společnosti, jež velmi ráda spatří podstatu svých problémů, mnohdy jen vyfabulovaných, v jakémkoliv nepříteli (Židé, prohnilí kapitalisté ... ). Lůza vytvoří základ nové elity, zbytek populace pak, snad v pudu sebezáchovy, hledá místo v novém zřízení. Jaká část lidské duše žene člověka znovu a znovu do nesvobody? Jsou to nejnižší pudy, které zbavují člověka odpovědnosti za sebe samého? Touha po nadřazenosti a moci, nebo naopak příslušnost k anonymnímu, ale bezpečnému stádu? Tomáš Baldrián
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
