Pane profesore, děkuji za chytré a laskavé názory v knize rozhovorů Kde bydlí lidské duše. Prozradil jste Vaši zálibu v řízení motorových vozidel. Jak se však jako řidič-psychiatr díváte na chování řidičů na našich silnicích? Já mívám pocit, že by s hlídkujícími policisty měla být v pohotovosti i vozidla „psychiatrické záchranky“ a některé šílence za volantem odvážet přímo do „blázince“. Na dálnici v Německu mohu se svým pomalejším vozidlem bez obav předjíždět, aniž bych se vystavil blikání a troubení silných vozidel, jejichž řidiči nesnesou, že jim nějaká drobotina brání řítit se nepovolenou rychlostí. Tamní řidič na mé omluvné gesto, že jsem se rychle nestačil zařadit, jenom přátelsky pokyne, náš zahrozí pěstí (ještě že není slyšet slovní doprovod), pokud Vás rovnou nepotrestá vybrzděním. Moje kolegyně takové typy ocenila vtipným, byť velmi nekorektním přirovnáním, že si řadicí pákou vozidla nahrazují komplex svého nedostatečného mužství. Musím s ní souhlasit! JAN DUBENSKÝ, Praha 10
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
