Výročí týdne: 16. září 1998 – Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát. Spoluobčané, kteří používají v mluveném i písemném projevu substantiva „havloid“ a podobné blitky, by tohle neměli číst, aby jim náhodou neprdla cévka. Protože to, co si dneska připomeneme, je jedna z obzvlášť povedených historek z éry zesnulého mocnáře. Tenkrát se ještě američtí prezidenti s českými bavili, a když si ten český zapřál při návštěvě Bílého domu kulturní vložku s Lou Reedem na programu, přání se mu splnilo. S Reedem si tam zahrál i Mejla Hlavsa. Ivanu Wünschovi pak v časopisu Rock&Pop prozradil některé pikantní souvislosti. „V tý době vrcholila aféra Lewinská a Amerika žila hlavně touhle kauzou. Na ten večírek Lou Reed vybral obzvlášť vhodný písně. Jako například Dirty Boulevard, kde se zpívá, že na každým rohu stojí děvka, a používají se výrazy typu ,chci tě vykouřit, bejby‘.“ Sice si Mejla ten text trochu přibarvil, ale jádro historky tím neohrozil. A to je podstatné.

Výročí týdne: 16. září 1998 – Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát. Spoluobčané, kteří používají v mluveném i písemném projevu substantiva „havloid“ a podobné blitky, by tohle neměli číst, aby jim náhodou neprdla cévka. Protože to, co si dneska připomeneme, je jedna z obzvlášť povedených historek z éry zesnulého mocnáře. Tenkrát se ještě američtí prezidenti s českými bavili, a když si ten český zapřál při návštěvě Bílého domu kulturní vložku s Lou Reedem na programu, přání se mu splnilo. S Reedem si tam zahrál i Mejla Hlavsa. Ivanu Wünschovi pak v časopisu Rock&Pop prozradil některé pikantní souvislosti. „V tý době vrcholila aféra Lewinská a Amerika žila hlavně touhle kauzou. Na ten večírek Lou Reed vybral obzvlášť vhodný písně. Jako například Dirty Boulevard, kde se zpívá, že na každým rohu stojí děvka, a používají se výrazy typu ,chci tě vykouřit, bejby‘.“ Sice si Mejla ten text trochu přibarvil, ale jádro historky tím neohrozil. A to je podstatné. Zdroj: Archív

Spolu v bublinách. Galerie Českých center v Praze pokračuje v oslavách výročí let 1918 a 1968. Výstava Spolu v bublinách zachycuje sto let existence Československa a Polska kresleným humorem; Češi kreslili o Polácích a naopak. Expozice Brusel v Praze, Picasso ve Varšavě pak sestává z předmětů každodenní potřeby, jako jsou porcelánové servisy, hračky nebo elektrické spotřebiče. Výrobky, jež definovaly podobu československých i polských domácností, odrážejí nesnáze života v minulém režimu i talent designérů, jejichž jména jsou dnes pohříchu pozapomenuta.
VIVAT TELEVIZOR. Dvě velká jména ze světa širokoúhlé kinematografie míří do světa menšího formátu televizní obrazovky. Jednak se na dosud nespecifikovaný televizní projekt vrhá režisér David Cronenberg, jehož dřívější exkurs do světa literatury s románem Konzumárium nebyl tak úplně to pravé ořechové. A jako druhý vletí do televize představitel Supermana Henry Cavill, který se zhostí ústřední role v seriálu Netflixu The Witcher podle knih A. Sapkowského o Zaklínačovi.
Michal Viewegh do stoupy. Impérium vrací úder. Nebo je to jen shoda náhod? Druhdy nejčtenější český prozaik Michal Viewegh změnil nakladatele a od Druhého města, podniku svého někdejšího blízkého přítele Martina Reinera, přešel do velké stáje Euromedií. Do bývalého nakladatele se opřel v letošní novele Family Frost a pak i mnohde jinde. Ošklivě. Nakladatelství Druhé město kontruje: se slevou až 88 % od léta do konce roku rozprodává zásoby starších Vieweghových knih. „Posledního titulu vydaného v Druhém městě (Nové pohádky pro unavené rodiče) se přes masívní propagaci prodalo necelých 5000 kusů,“ tvrdí nakladatel.  A pak dodává, že příští rok „půjdou tisíce neprodejných knih do stoupy, protože jejich další skladování by bylo nerentabilní“. To je, panečku, Vybíjená, tohle.
Vtip týdne (PODLE MARKA DOUŠI) Někdy se chcete zbavit malého problému a najednou se prostě vykoupete v něčem, v čem jste se rozhodně koupat nechtěli. Nebudu úplně explicitní, stačí kouknout na obrázek, jejž nakreslil Australan Michael Leugnig. Tu situaci si u něj jenom představuji a lituji toho chlápka; a taky si docela dobře umím představit, že bych takhle postiženým mohl být sám. A navíc Michael skvěle kreslí – ta figurka mi někoho připomíná!
Zlatá éra karikaturistů. Karikatura, můj (Douša) zdaleka nejoblíbenější novinový žánr, poslední dobou trochu umírá na úbytě. Kdysi zhusta tištěný útvar měl své pravidelné sobotní přílohy ve všech novinách, měl své autory a svou – velice různorodou – poetiku. V šedesátých letech se mu věnovali (považte!!!) autoři, kteří vystudovali výtvarnou akademii, a nejenže byli tedy profesně výtečně připraveni, ale byli také vtipní a nebáli se se žánrem experimentovat. Tuhle tvorbu ve své knize Karikaturisti (vydala Paseka) shrnul a uvedl do patřičného kontextu Pavel Ryška a je to výlet do doby, jež byla chvíli úplně svobodná a inspirativní. Rámovaná však byla krutou totalitou let padesátých a uzavřená příjezdem bratrských tanků v osmašedesátém.
11
Fotogalerie

Mixér

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!