Předplatné
Dílo týdne: Tomáš Spevák – Hra na slepou bábu. Obraz Hra na slepou bábu je součástí cyklu S městem v zádech, ve kterém ­Spevák konfrontuje atmosféru velkoměsta s venkovskou scenérií. „Často používám ve svých pracích kontrasty, ať už světelné, nebo tematické. Proto se i zde objevuje kontrast dětské hry a temné scenérie města, umocněné osvětleným kouřem z blíže neurčené továrny. Kontrast se zde objevuje také v kombinaci současné městské scény a dětí jakoby vytržených z historické fotografie. Jde o typické přiznání kolážovité malby s prolínáním jednotlivých plánů, které tak propojují zdánlivě odlišné světy. Tím vlastně vytvářím svět nový – svůj,“ říká mladý umělec.

Dílo týdne: Tomáš Spevák – Hra na slepou bábu. Obraz Hra na slepou bábu je součástí cyklu S městem v zádech, ve kterém ­Spevák konfrontuje atmosféru velkoměsta s venkovskou scenérií. „Často používám ve svých pracích kontrasty, ať už světelné, nebo tematické. Proto se i zde objevuje kontrast dětské hry a temné scenérie města, umocněné osvětleným kouřem z blíže neurčené továrny. Kontrast se zde objevuje také v kombinaci současné městské scény a dětí jakoby vytržených z historické fotografie. Jde o typické přiznání kolážovité malby s prolínáním jednotlivých plánů, které tak propojují zdánlivě odlišné světy. Tím vlastně vytvářím svět nový – svůj,“ říká mladý umělec. • Zdroj: Archív

Seznamte se: Pablo Dylan. Když mu bylo patnáct, kde se vzal, tu se vzal a rapoval. V dalších letech vnuk legendárního Boba Dylana opsal docela slušný oblouk a nakonec si vybral cestu alternativního folkrockera, ne nepodobnou jeho dědovi nebo strýci Jakobovi. Od hip hopu a rapu přešel k stylům grunge, lo-fi, americana. Teď se Pablo ­Dylan vrací s písní Eye of The Storm, v níž poznáváme všechno možné, od Clash až po Eminema. Je mu dvaadvacet a rozhovory poskytuje s typickou dylanovskou výstředností. „Kruh se pro mě uzavřel, když jsem pochopil, že generál Grant a můj dětský idol Kanye West by mohli být jeden a týž člověk.“ Jako bychom slyšeli promluvit starého jokermana Boba.
Česká stopa v Evropě. Evropská filmová akademie, která vyhlašuje evropskou obdobu Oscarů, oznámila předvýběr hraných filmů na letošní nominace. Českou stopu v něm mají čtyři snímky: portrét Milady Horákové Milada, vítěz z Berlinale Touch Me Not, psychologická Fuga a sportovní Borg/McEnroe. Kromě „čistokrevné“ Milady jde o koprodukce, což je celoevropský trend: z devětačtyřiceti navržených filmů takhle vznikly dvě třetiny. Ještě zásadnější poměr panuje u dokumentů, kde je koprodukčních třináct z patnácti vybraných snímků, včetně česko-slovenského Mečiara. Udílení Cen EFA se koná 15. prosince v Seville.
Výrok týdne: „Arsène Wenger řídí svůj tým jako orchestr – rádi si podrží míč, přihrají si ho, zkrátka hrají fotbal. Ale je to tichá skladba. A já mám radši heavy metal.“ Trenér Liverpoolu Jürgen Klopp ve svém životopise Když tribuny bouří (právě vychází česky) charakterizuje styl jemu svěřených mužstev pomocí hudební terminologie, takže knihu uznávaného sportovního novináře Raphaela Honigsteina můžeme s klidným svědomím inzerovat i v naší kulturní rubrice. Považujeme to za logické: jednak se kniha v originále jmenuje Bring the Noise podle skladby Public Enemy z roku 1987, druhak to, co Klopp dokázal hrát s Borussií Dortmund a nyní s Liverpoolem, je ryzí kumšt.
Vtip týdne (podle Marka Douši). Islanďan Hugleikur Dagsson v posledních měsících vyzobává některé slogany ze známých populárních písní a dodává jim poněkud jiný kontext. Je to hrozně vtipné, i když místy dost drsné. Třeba když jste osamocený muž, ale klidně i žena, která přichází z práce do náruče milující tmy v opuštěném bytě.
Zábavný ošklivec. „Do boží píče,“ uleví si občas Mužduk Ošklivec IV., který není schopen a ochoten přijmout za svá pravidla, která platí na Harvardu, kam odešel studovat, aby se naučil házet slova tak, aby mohl vzdorovat právníkům, kteří chtějí jeho kmen Slováků připravit o půdu na Sibiři, kterou oni sami uzmuli Rusákům. Pitoreskní a hrozně zábavný román Ošklivec (vydalo nakladatelství Jota) napsal rovněž původně Slovák Alexander Boldizar, jenž také vystudoval Harvard. A v knize, na rozdíl od reality, nám dal naději, že to všechno dobře dopadne.
10
Fotogalerie

Mixér

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Více informací

Doporučujeme

Články z jiných titulů