Vybavuju si tu scénu naprosto přesně. Vydržela jsem ji totiž sledovat pěkně dlouho. V zastrčené benátské uličce u jednoho z mostů přes kanál seděl na rozvrzané stoličce děda a loupal artyčoky. Malým a zjevně dost ostrým nožíkem to zvládal několika dobře nacvičenými tahy. Hromada oloupaných lístků a slupek před ním utěšeně rostla a v míse přibývalo jedno vydobyté artyčokové srdíčko za druhým.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
