Předplatné
„Medvědi nám říkaly děti – že jsme pořád zalezlí v brlohu. Nám spolu bylo dobře. Když Vláďa začal abstinovat, nechtěl chodit mezi lidi, dokud se na to nebude cítit. Předtím byl několikrát v léčebně, obvykle tam vydržel dva dny. Pak jim tam rozkopnul dveře a utekl ke mně do kanceláře, lehl si pod stůl a řekl, že už tam nikdy nepůjde. Nakonec to dokázal sám. Ležel tady na tom kanapi, bylo mu hrozně, ale zvládnul to!“

„Medvědi nám říkaly děti – že jsme pořád zalezlí v brlohu. Nám spolu bylo dobře. Když Vláďa začal abstinovat, nechtěl chodit mezi lidi, dokud se na to nebude cítit. Předtím byl několikrát v léčebně, obvykle tam vydržel dva dny. Pak jim tam rozkopnul dveře a utekl ke mně do kanceláře, lehl si pod stůl a řekl, že už tam nikdy nepůjde. Nakonec to dokázal sám. Ležel tady na tom kanapi, bylo mu hrozně, ale zvládnul to!“ • Zdroj: Vladimír Jiránek

„Tenhle obrázek je o tom, jak těžké pro něj bylo vyhrabat se z vlastní minulosti. Vláďa mě bral jako jistotu ve svém rozbouřeném životě. Člověk by řekl, že jsem si zkomplikovala život. Ale já to tak nikdy nebrala. Získala jsem jeho.“
„Jeho první kresba pro mě. Rok 1984. Už nechtěl být „jeden člověk“, ale tady vidíte, že neměl nic jistého. Ještě jsme spolu nebydleli. Sestěhovali jsme se až rok před svatbou.“
„Poslední rok ležel v pokoji a byl na morfiu, aby neměl bolesti. A střídavě říkal: Panebože, ještě mě tu nech a Panebože, už si mě vem. Já bych řekla, že věřící byl. Bál se, aby ho Bůh nepotrestal. A choval se podle toho.“
Je zajímavé, že žádné Jiránkovy vtipy nejsou vulgární. Asi proto, že jsou vtipné. „Ano, tohle bylo šťastné období. Když z těla vypudil alkohol, začalo se mu dařit i v tomhle směru…“
Hned několik datací „domácích fórů“ je kolem Vánoc, což není náhoda. „Vláďa byl velice citlivý. Pamatuju si, když spadla Dvojčata, dva dny nevylezl z postele. Ne že by se bál, vyloženě ho to ochromilo. Vánoce ho pokaždé zjitřily. A taky měl víc času.“
13
Fotogalerie

Medvídku, šel jsem se projít

Milan Tesař
29. prosince 2016 · 00:15

Když v roce 1995 vyšla knížka anekdot Vladimíra Jiránka Omilovánky, prošla bez větší čtenářské pozornosti. Částečně díky kolapsu vydavatele a taky pro její zřejmě příliš subtilní téma (láska), které bledlo vedle kreslířova intenzívního angažmá v hlavních denících této země. Tehdy byl Jiránek denně k mání v Mladé frontě Dnes, a to ve vrcholné formě – vždy trefný, vtipný, jedinečný.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Více informací

Doporučujeme

Články z jiných titulů