Vážený pane doktore,
obracím se na Vás a moc Vás prosím o radu, protože jsem zoufalá. Během posledních tří let jsem byla několikrát u psychiatrů a jednou u psychologa. Jeden psychiatr mi stanovil diagnózu těžká hraniční porucha osobnosti, druhý psychiatr smíšená porucha osobnosti – anankastická, narcistická a vztahovačná –, třetí psychiatr histriónská porucha osobnosti. Všichni psychiatři mi řekli, že si jsou jisti diagnózou, a byli zkušení – léta praxe, psychoterapeutický výcvik, atestace atd. Nevím vůbec, co si o tom mám myslet, jak mě mohou správně léčit, když se ani na diagnóze neshodnou? Co byste dělal na mém místě? Nejsem schopna systematické činnosti, u ničeho nevydržím, všechno mně připadá zbytečné a zdlouhavé; vadí mi ta námaha a ubohé výsledky. Jinak se bavím ve společnosti s kamarády, sportuji a lehce se vzdělávám – systematicky nejsem s to nic dělat. Ačkoliv jsem vzdělaná a pěkná ženská, což nepíšu jako sebechválu, ale říká mi to okolí, nemám roky partnera a trápím se tím. Začínají mi tikat biologické hodiny, skoro všechny spolužačky již založily rodinu a bojím se, že už ve svém věku neotěhotním. Nevím však, jak na to, protože sex se mi vyloženě hnusí. Vadí mně líbání, nekoitální aktivity a soulož už roky odmítám. K tomu chci dodat, že mi žádný muž nikdy neublížil, ale byla jsem vychovaná v rodině, kde mně bohužel rodiče pořád opakovali, že sex jedině až po svatbě a z lásky. Mně už ale dávno bylo třicet let, a žádnou lásku k nikomu necítím, jen kamarádství nebo fyzickou přitažlivost, a tak mi připadá, že můj problém nemá řešení. Psychiatři mi řekli, že to je můj problém, psycholog mi sdělil, že jsem asi ještě nepotkala toho pravého. Jenže mám čekat do padesáti? Chci mít dítě. Doufám, že mi rozumíte, já neumím dobře svoje problémy popsat.
S pozdravem LF
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
