Moje osmnáctiměsíční dcera se každý den pravidelně budí a je dvě hodiny v noci vzhůru, trvá to již půl roku. Různé weby pro maminky doporučují metody typu rušení nočního mléka, zřízení vlastního pokojíčku, případně tzv. Estivillovu metodu, která spočívá ve vyplakání dítěte. Teoreticky by dítě mělo pochopit, že pláč nepomůže, že maminka sice přijde, ale nebude tam s ním. Nezřídka se pak stává, že miminko pláče a maminka pláče ve vedlejším pokoji, protože instinkt radí být s dítětem. Vzhledem k tomu, že spousta neuróz má prvopočátek již v raném dětství, je například tohle způsob, jak na budoucí neurózu zadělat tím, že odmítneme dát pocit absolutního bezpečí, jež dítě při usínání a během nočního probuzení požaduje? Dítě se sice naučí spát celou noc, ale je to důležitější než právě vědomí té nonstop dispozice během prvních tří let života? Moje dcera u babičky spí celou noc a nečíhá. Jak tvrdí babička, malá vykalkulovala, že jsem slabý článek, o němž ví, že vždy vstane. Je možné, aby tak malé dítě během spánku kalkulovalo? Sama si pamatuji, že jsem nechtěla mamku pustit ze školky a často tam plakala, že se jí něco v mé nepřítomnosti stane. Dala by se použít i teorie, že během spánku se budují z nervových spojů dálnice, které jsou zatím jen prašnou cestou a tělo potřebuje být plně vzhůru, nejen ve standby modu, a utřídit si dojmy a nově nabyté zkušenosti? Jak je ale možné, že některé děti spí celou noc od narození? Předem moc děkuji za Váš pohled na věc a ujištění, že mám dále vstávat. a moje dítě tak vyroste v sebejistého nebojácného člověka.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
