Dobové policejní dokumenty, mezi kterými byly založeny také originální fotografie z ministerstva zahraničí pořízené ráno 10. března 1948, kdy bylo na druhém nádvoří Černínského paláce nalezeno mrtvé tělo Jana Masaryka, umožňují bez jakýchkoli spekulací provést stručnou rekonstrukci časové posloupnosti tehdejších událostí.
6:35
Po nalezení bezvládného Masarykova těla topiči Janem Pomezným a Janem Merxbauerem byla z vrátnice Černínského paláce vyrozuměna telefonní stanice SNB v Praze na Hradčanech. Ta zalarmovala stálou službu Oblastní kriminální ústředny a Oblastní úřadovnu Státní bezpečnosti v Praze, městské velitelství SNB a prezídium Ředitelství Národní bezpečnosti. Zároveň praporčík Josef Klapka přivolal vozidlo záchranné služby, jež se na ministerstvo dostavilo v několika minutách. Městský lékař MUDr. Karel Horák zjistil, že Jan Masaryk je mrtev.
6:45
Bartolomějskou ulici na Starém Městě opustila sedmičlenná výjezdová skupina příslušníků Oblastní úřadovny StB v Praze v čele s obvodním inspektorem Vilibaldem Hofmanem. Když přijeli do Černínského paláce, bylo ministrovo tělo přikryto dvěma přikrývkami.
7:10
Krátce po výjezdové skupině StB dorazili přednosta Ústředny Státní bezpečnosti v Praze Jan Hora a přednosta Oblastní kriminální ústředny v Praze Zdeněk Borkovec. Následně i státní tajemník ministerstva zahraničních věcí Vladimír Clementis. Úředníci kriminální ústředny zahájili první úkony. Z příkazu doktora Hory bylo místo činu zajištěno, aby k němu neměl nikdo přístup.
7:35
Na místo smrti se dostavil šéf diplomatického protokolu, vyslanec Jan Skalický.
7:38
Dorazili fotografové z kriminální ústředny – Jaroslav Holoubek a Bedřich Pomezný.
7:50
Do Černínského paláce přijel komunistický ministr vnitra Václav Nosek. Fotograf Holoubek z Borkovcova pokynu provádí dokumentaci druhého nádvoří a posléze i Masarykova bytu.
7:52
Přednosta zdravotního oddělení při Ředitelství Národní bezpečnosti MUDr. Josef Teplý po ohledání Masarykova těla zřejmě nepřesně konstatoval, že smrt mohla nastat před čtyřmi hodinami.
8:00
Krátce po osmé hodině byl Masaryk na nosítkách přenesen do svého bytu ve druhém patře.
8:10
K ministrovu loži se dostavil Jaromír Smutný, kancléř prezidenta Edvarda Beneše, který o sedm minut později s šéfem protokolu Skalickým, státním tajemníkem Clementisem a ministrem vnitra Noskem opustil budovu ministerstva.
8:50
Byla zahájena prohlídka Masarykovy ložnice a koupelny. Již v této době ovšem vyšetřování přebírá z pokynu Jana Hory Státní bezpečnost. Vzápětí se prosazuje trend zamést vše pod koberec a smrt Jana Masaryka prezentovat bez podrobnějšího zkoumání jako sebevraždu.
9:15
Ve čtvrt na deset – respektive několik minut poté – setrval u ministrova těla Jan Jína z Kanceláře prezidenta republiky. Ten tráví své poslední týdny ve vile v Sezimově Ústí.
9: 41
Již po vydání pokynu k zostřenému dozoru vstoupil do Masarykova bytu generální tajemník ministerstva zahraničí Arnošt Heidrich. Jeden z těch, kteří se spolu s Masarykem účastnili v červenci 1947 návštěvy v Kremlu, na níž Stalin československé delegaci nařídil, že musí odvolat svou účast na Marshallově plánu. „Když jsme vyšli z Kremlu a nasedli do vozu, Jan Masaryk prohodil: Finis Bohemiae,“ napsal později.
V následujících minutách navštívila Černínský palác celá plejáda představitelů bezpečnostního aparátu, a to včetně přednosty III. odboru MV plk. Františka Jandy, jeho zástupce Jindřicha Veselého, Bedřicha Pokorného, Štěpána Plačka, Miroslava Staňka nebo Miroslava Wajse. Vesměs šlo o vysoce postavené pracovníky bezpečnostního aparátu, kteří tak jako Pokorný organizovali na úrovni tajných služeb komunistické převzetí moci. Sám Pokorný spáchal v roce 1968 jen krátce před svým výslechem v kauze Masaryk sebevraždu. Podobně se svým životem naložil v roce 1964 Jindřich Veselý.
11:00
Po jedenácté hodině byla provedena druhá, údajně zevrubná prohlídka Masarykova bytu, při níž nebylo ovšem nic podstatného nalezeno.
11:40
Masarykův byt byl zapečetěn.
Vypovídá fotograf
Snímky pořízené fotografem kriminální ústředny Jaroslavem Holoubkem kopírují sled celého vyšetřování. Fotoaparát byl autorovi Státní bezpečností odebrán, film bez jeho účasti vyvolán, své snímky již nikdy neviděl. Osmnáct z nich bylo přiloženo ke zprávě Oblastní úřadovny StB z 12. března 1948, v níž byla celá událost jednoznačně prezentována jako sebevražda.
Sám Jaroslav Holoubek vzpomínal v roce 1968 na osudné události takto: „V roce 1948 jsem byl zařazen na bývalé Kriminální ústředně v Praze a pracoval jsem v oddělení diagnostiky fotografie jako referent. Dne 10. března 1948 jsem přišel jako obvykle do zaměstnání kolem sedmé hodiny ráno a ihned po příchodu jsem obdržel příkaz od vedoucího oddělení Jindřicha Smetany, abych okamžitě s potřebnými fotografickými potřebami odejel do Černínského paláce, kde údajně Jan Masaryk spáchal sebevraždu tím způsobem, že vyskočil z okna.“
Z fotografova líčení je patrné, že verze sebevraždy byla od počátku považována za jedinou přirozenou a zřejmě také nejpravděpodobnější. „Kolem 7.30 hod. jsem se dostavil na místo činu, kde jsem uviděl vedoucího Oblastní kriminální úřadovny Praha dr. Borkovce a podle jeho pokynů jsem nejdříve vyfotografoval mrtvolu Jana Masaryka na dvoře, aby mohla být – podle prohlášení dr. Borkovce – odstraněna dříve, než zaměstnanci začnou chodit do kanceláří. Pro značný odstup času si již nevzpomínám na zranění na těle Jana Masaryka a jako obvykle jsem jeho tělo vyfotografoval nejdříve z dálky, abych měl v záběru jak mrtvolu Jana Masaryka, tak otevřené okno jeho bytu. A dále pak snímky zblízka ze všech stran. Ohledání mrtvoly jsem neprováděl,“ pokračuje Jaroslav Holoubek, jehož svědectví zveřejnil nyní web minulost.cz.
„Dále jsem odešel do bytu Jana Masaryka, kde jsem provedl několik snímků ložnice a koupelny, jak se zpravidla provádí při ohledání místa činu. Pamatuji se, že v této době se dostavil další orgán kriminální ústředny Viktor Vichr, který měl provádět zajišťování stop. Podle jeho požadavků jsem ještě dodatečně vyfotografoval detailně otevřené okno koupelny tak, aby na snímku byly zřetelné stopy po řídké stolici. Po vyfotografování ložnice a koupelny jsem jako obvykle provedl náčrtek, přesně se na to však nepamatuji.“
Následuje zásadní informace, která potvrzuje, jak záhy převzala vyšetřování od kriminalistů Státní bezpečnost. „V průběhu fotografování přišel za mnou jeden orgán Státní bezpečnosti, jehož jméno si již nepamatuji, a prohlásil, že další vyšetřování přebírá Státní bezpečnost. Od této doby mě orgán StB stále doprovázel a po skončení fotografování jsem s ním odejel do budovy ministerstva vnitra v Praze 7, kde mi odebral fotoaparát a vrátil mi ho asi za 0.30 hod. s poznámkou, že ,je to dobré‘. Fotoaparát mi byl vrácen bez filmu, fotografie jsem ani dodatečně neviděl a rovněž tak jsem jako obvykle v jiných případech nezhotovil dokumentační fotomapu. Z budovy ministerstva vnitra jsem se již na místo činu nevrátil.“
Vyšetřování bez konce
O dva měsíce později, to znamená v polovině května 1948, bylo všech 18 snímků v zapečetěné obálce předáno pražskému státnímu zastupitelství, v jehož spisech zůstaly až do jara 1968, kdy je pro obnovení vyšetřování převzala Generální prokuratura.
Po sovětské okupaci v srpnu 1968 bylo vyšetřování Masarykovy smrti utlumeno a veškeré vyšetřovací spisy skončily v tajné spisovně Generální prokuratury. Počátkem devadesátých let se do vyšetřování – znovu neúspěšně – pustil Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Další, značně rozporuplné vyšetřování došlo v roce 2004 k závěru: vražda, pachatel neznámý. Je tak zřejmé, že definitivní rozluštění smrti Jana Masaryka není bez pomoci z vnějších zdrojů (tedy otevření sovětských, respektive ruských archívů) možné.
