nahoru

Deníky psané neurolem

Veronika Bednářová 11. února 2016 • 00:15
Neptejte se, zda emoce jsou oprávněné, či ne. Prostě jsou. A my se rádi bráníme tomu, co je. Co je, je právě přítomnost bytí, angažující vás celého i s pravdou těla. Cieslarova opakující se poznámka, strany 172 a 173
Neptejte se, zda emoce jsou oprávněné, či ne. Prostě jsou. A my se rádi bráníme tomu, co je. Co je, je právě přítomnost bytí, angažující vás celého i s pravdou těla. Cieslarova opakující se poznámka, strany 172 a 173
• foto: 
Profimedia

JIŘÍ CIESLAR (1951 až 2006) měl hrozně rád filmy, a pokud v nich našel myšlenku, která ho oslovila, rád snímkům odpouštěl i „zásadní formální nedostatky“, na nichž současná filmová kritika tak lpí. Před deseti lety spáchal sebevraždu; bylo mu necelých 55 let. K tomu výročí mu letos v lednu vyšel intimní deník. Jmenuje se stejně jako jeho terapeut, MATOUŠ.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně


Diskuse ke článku