Interview s legendou Osvobozeného divadla, které nesmělo vyjít. Reflex je jako první přináší v plném znění. Po padesáti šesti letech!

Interview s legendou Osvobozeného divadla, které nesmělo vyjít. Reflex je jako první přináší v plném znění. Po padesáti šesti letech! Zdroj: Archív Jaromíra Farníka

Interview s legendou Osvobozeného divadla, které nesmělo vyjít. Reflex je jako první přináší v plném znění. Po padesáti šesti letech!
Miroslav Horníček a Jan Werich v představení Divadla ABC Těžká Barbora
Co to zpívá? Na Wericha, rozkuráženého orchestrem Karla Vlacha, zkoumavě hledí mladý Vladimír Dvořák.
Série fotografií, která vznikla v domě na pražské Kampě, jemuž dnes neřekne nikdo jinak než Werichova vila
Série fotografií, která vznikla v domě na pražské Kampě, jemuž dnes neřekne nikdo jinak než Werichova vila
20
Fotogalerie

Zakázaný Werich

Zkraje roku 1959 přišel do ředitelské kanceláře v pražském Divadle ABC mladý novinář Vladimír Bystrov, aby zde pro časopis Film a doba udělal rozhovor s Janem Werichem. Rozsáhlé interview na téma SATIRA – jedno z mála „konstruktivních“ témat, kvůli nimž byl tehdejší režim ochoten v tisku tolerovat Werichovo jméno – vznikalo na pokračování, za plného divadelního provozu. Strojopisný text, autorizovaný Janem Werichem u něj doma na Kampě, má třináct stran.
V tomto rozsahu ale nikdy nevyšel. Cenzura si na poslední chvíli všimla „slov nehledaných“, jimiž jeden z největších českých herců hodnotil činnost schvalovacích orgánů. A nelíbily se jí ani jiné pasáže. Rozhovor zatrhla a s ním i celé číslo Filmu a doby, jež se pak muselo horko těžko předělávat. Z výjimečného setkání zbyl jediný snímek fotografa Otakara Richtera, dvě Bystrovovy vzpomínky z různých dob – a pásek z magnetofonu Sonet Duo, na který si třiadvacetiletý reportér úvahy stárnoucího barda zaznamenával. A i ten byl málem zničen.
V dalších letech to zpovídaný ani zpovídající neměli lehké. Jan Werich odešel v roce 1961 de facto na odpočinek. Nedovedl si představit, že by komunistickým papalášům „lízal holínky“, jak se jednou vyjádřil. Vladimír Bystrov, syn ruského emigranta odvlečeného v květnu 1945 sovětskou tajnou policií z Prahy do sibiřského gulagu, nemohl v období normalizace svobodně vykonávat své povolání. Hned v roce 1990 ale pomáhal zakládat Syndikát novinářů ČR a byl také členem první redakce týdeníku Reflex. Později založil výbor Oni byli první, napravující křivdy spáchané na československých občanech ruského původu, k nimž patřil jeho otec. V roce 2010 Vladimír Bystrov zemřel. A šest let po jeho smrti vzniká péčí jeho rodiny kniha, jejíž součástí bude i dlouho ztracený rozhovor s Janem Werichem, včetně autentického zvukového záznamu. Kde jinde by měl poprvé vyjít kompletní přepis tohoto dokumentu než právě v Reflexu?

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!