Jan Borovička

Jan Borovička Zdroj: Jana Jabůrková, Jiří Turek

I houby se dávají do herbáře. Nejsou to ale listy se slisovanou placatou houbou, nýbrž obálky nebo krabičky se sušenými kousky hub, opatřené informačním štítkem.
Houby a alkohol? Na některé druhy se pít nemá, látka v hnojníku inkoustovém funguje podobně jako antabus. Na druhou stranu kolega chemik jednou nevolnost z hub přeléčil vodkou. A pomohlo to. Doporučit to ale nemůžu.
Pilotem s brýlemi být nemůžete, ale mykologem ano. Při hledání hub v terénu jde hlavně o intuici, musíte vědět,  kam se podívat.  A pak taky vnímat  barevné odstíny, jít za zábleskem houby,  která je barevně  vždycky trochu  jiná než okolí.
Češi rozumějí fotbalu a houbám – hlavně jim to nesmíte vymlouvat.
4
Fotogalerie

Češi rádi machrují

Ušli jsme sotva pár kroků od vrátnice Akademie věd ČR a dostihl nás první amatérský houbař. „Rostou, doktore, vidíte?!“ hlásil vítězoslavně a Janu Borovičkovi (34), kapacitě v oboru geomykologie a environmentální geochemie, nezbylo než jeho nález odborně zhodnotit. „Krásný koloděj.“ – „Není to kovář?“ – „Na třeni má síťku, vidíte? Koloděj,“ odtuší Borovička, ale pán si zjevně svůj sen o kováři nenechá vzít. „Češi o houbách strašně rádi diskutují. Mají pocit, že jim rozumějí nejlíp na světě. Neberu jim to. Ale divili by se, kolik národů má nárok říkat totéž.“

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!