„Mně se nejvíc líbí stateční a pevní lidé. Vždycky se mi líbili ti, kteří byli rovní. Jsem hrdá na to, že můžu říkat, že jsem Češka. Náš národ je obdivuhodný,“ prohlásila v polovině září 1968 tehdy pětadvacetiletá Marta Kubišová (71). Od vpádu vojsk Varšavské smlouvy neuplynul ještě měsíc. O deset let později, po jednom z výslechů, estébáci do spisu Marty Kubišové zapsali: „Je ochotná snášet jakékoli příkoří. Nic ji neodradí.“ Před její zásadovostí byli bezradní.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!