Jamie Cullum. Jamie se do Ostravy vrátil po čtyřech letech. Od té doby ještě více nakročil od jazzových kompozic k popu. A nutno dodat, že mainstream mu sluší. Bezprostřední, metr šedesát „vysoký“ chlapík si publikum závěrečného koncertu celých Kolorsů doslova ochočil. Chvilkovou popovou důstojnost Sira Eltona Johna prokládal divokým kontaktem s koncertním křídlem, aby se jen o pár minut později rozeběhl po obřím pódiu s energií Micka Jaggera. Stejně bezprostředně se choval i v zákulisí. Fotil se s každým, kdo získal odvahu. Momentku s ním mají třeba i Rokia Traoré, Vojta Dyk … a možná i Mike Patton.

Jamie Cullum. Jamie se do Ostravy vrátil po čtyřech letech. Od té doby ještě více nakročil od jazzových kompozic k popu. A nutno dodat, že mainstream mu sluší. Bezprostřední, metr šedesát „vysoký“ chlapík si publikum závěrečného koncertu celých Kolorsů doslova ochočil. Chvilkovou popovou důstojnost Sira Eltona Johna prokládal divokým kontaktem s koncertním křídlem, aby se jen o pár minut později rozeběhl po obřím pódiu s energií Micka Jaggera. Stejně bezprostředně se choval i v zákulisí. Fotil se s každým, kdo získal odvahu. Momentku s ním mají třeba i Rokia Traoré, Vojta Dyk … a možná i Mike Patton. Zdroj: Roman Černý

Jamie Cullum. Jamie se do Ostravy vrátil po čtyřech letech. Od té doby ještě více nakročil od jazzových kompozic k popu. A nutno dodat, že mainstream mu sluší. Bezprostřední, metr šedesát „vysoký“ chlapík si publikum závěrečného koncertu celých Kolorsů doslova ochočil. Chvilkovou popovou důstojnost Sira Eltona Johna prokládal divokým kontaktem s koncertním křídlem, aby se jen o pár minut později rozeběhl po obřím pódiu s energií Micka Jaggera. Stejně bezprostředně se choval i v zákulisí. Fotil se s každým, kdo získal odvahu. Momentku s ním mají třeba i Rokia Traoré, Vojta Dyk … a možná i Mike Patton.
Sigur Rós. Největší jméno prvního dne. (Mimochodem – když se pořadatelům nepodařilo přivézt Neila Younga, festivalu na první pohled jaksi chyběl velký headliner – vše bylo nakonec úplně jinak.) Sigur Rós do Ostravy dorazili vlakem. Odhadem asi v šedesáti lidech. Přivezli s sebou partnery, děti, kamarády a někteří i rodiče. Fotku současné sestavy Sigur Rós jsme pořídili těsně před jejich nástupem, přímo na pódiu, kde odvedli – jak to říci – standardní výkon.
Wanastowi Vjecy  vs. Jasná páka. Když se nám v sobotní noci odmítli nafotit The XX, měli jsme čas na „hraní“. Kolem půlnoci vystupovaly na různých scénách Wanastowi Vjecy a Jasná páka. Cíl byl jasný: nafotit společně Roberta Kodyma s Davidem Kollerem (na Colours vystupoval právě s druhou jmenovanou kapelou). Zvláště když měli s sebou i českého Marilyna Mansona, bubeníka Štěpána Smetáčka (vpravo), a kytaristu Tomáše Varteckého (ve skotské sukni) v prvním případě a ve druhém Pavla Vášu (vlevo) a letitého kapelníka Páky Michala Ambrože (druhý zleva). Improvizovaný popůlnoční mejdan v šatně byl pak korunován tímto rozjařeným snímkem.
Woodkid. Vlastním jménem Yoann Lemoine. Rozhodně největší zjevení letošních Colours. Jeho páteční černobílá půlnoční show, plná ambientního rozjímání, často připomínala staré filmové obrazy a gradovala euforickými roztančenými kompozicemi. Jedenáctičlenný soubor dával vzpomenout na tradici francouzského alternativního popu, dříve reprezentovaného například Sergem Gainsbourgem nebo dvojicí Air. Členové Woodkidova orchestru v backstagi po vystoupení euforizovali nejen z nálady na pódiu a v hledišti, ale zároveň si užívali prostoru mezi bývalými Vítkovickými železárnami a Dolem Hlubina. A Woodkid sám? Na něj jsme po koncertě čekali déle než půlhodinu. Jen co si ho Black ve studiu posadil na židli a požádal o profil, bylo hotovo. Málokdy se povede fotka na první pokus!
Submotion Orchestra. Stejně uvolněně, jako na fotografii, působili i na scéně naproti vysoké peci č. 1. Sedmičlenný band z Leedsu se díky jemné kombinaci jazzu, dubstepu a soulu stal v posledních dvou třech letech žádaným artiklem velkých festivalů typu Big Chill nebo Bestival. Fotí se rozhodně rádi. Začali šprýmovat, vzali svou zpěvačku Ruby Woodovou do náručí, jenže netušili, že udělat dobrou fotku trvá někdy déle než pár minut …
10
Fotogalerie

Kolorsy za pecí

Jako za pecí jsme si připadali s fotografem Romanem „Blackem“ Černým v improvizovaném studiu Reflexu, exkluzívně umístěném za hlavní scénou Colours of Ostrava. Užívali jsme si atmosféry skvěle obsazeného festivalu tak říkajíc zevnitř. Dotýkali jsme se hvězd. V noci popíjeli s organizátory. A na vítkovické vysoké pece jsme nakonec měli bezvadný výhled. Stejně jako oněch třiatřicet tisíc návštěvníků hudební slavnosti, které místní neřeknou jinak než Kolorsy.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!